Obsah
Žádné titulkyBELGIE: časově třetím významným centrem secese se stala Belgie, zejména Brusel, kde se svým Gesamtkunstwerkem – domem inženýra Tassela – proslavil (jako zakladatelská osobnost slohu) Victor Horta (1861-1947).
Z řady dalších belgických secesních architektů je třeba na prvních místech jmenovat Henryho van de Velde (1863-1957), jehož hlavní působiště se však nacházelo v Německu, a Paula Hankara (1859-1901), jehož vlastní dům v Bruselu (1893) je zde považován spolu s domem ing.Tassela za nejstarší secesní stavbu.
VICTOR HORTA (1861 – 1947): zakladatel a nejvýznamnější představitel belgické secesní architektury. Po dlouhých studiích na akademiích v Gentu a Bruselu a studijním pobytu v Paříži (1876-1880) působil nejdříve v projekční kanceláři královského architekta Alphonse Balata, následně se 6 let věnoval dobové malbě a studiu květin a teprve od roku 1891 zahájil vlastní tvůrčí činnost, kterou výrazně poznamenal dějiny moderní evropské architektury. Jeho hlavní přínos v této oblasti spočívá jednak ve vytvoření nového secesního tvarosloví, jednak ve využití železa jako konstrukčního a zároveň výtvarného materiálu na architektuře i v interiérech representativních obytných budov.
Hlavní díla v Bruselu:
dům ing.Tassela (Hôtel Tassel) (1892-1893; zatímco průčelí Tasselova domu má spíše historizující charakter a svědčí o vlivu gotiky, Viollet-le-Duca a neobaroka, zcela odlišným rázem vynikají interiéry stavby, především vegetativně tvarované schodiště, na jehož ústřední motiv – sloup ve tvaru květinového stvolu – navazují podobné rostlinné tvary opěrných konzol, mozaiky na podlaze i kovaného zábradlí);
Lidový dům (Maison du Peuple) (1896-1899; volně tvarovaný půdorys sídla Belgické dělnické strany, jakož i jeho zakřivené průčelí ze skla a velká hala s železnou konstrukcí, již předjímají konstruktivistické tendence architektury 20. století);
Hôtel Solvay (1895-1900; další Hortův „Gesamtkunstwerk“, který postavil pro průmyslového magnáta Ernesta Solvaye, představuje nejenom vynikající ukázku dokonalé stylové souhry všech zdobných prvků interiéru, počínaje barvami drahých materiálů a konče tvarovaným kováním dveří, ale je také příkladem mistrovského zvládnutí prostoru využívajícího mj. i průhledů přes prosklené stěny).
HENRY CLEMENS VAN DE VELDE (1863 – 1957): universální umělec, jenž se vedle architektury zabýval také malbou, grafikou, knižní ilustrací, písmem i designem užitkových předmětů včetně nábytku (mj.i pro pařížský obchod Siegfrieda Binga), oděvů a koberců. V roce 1902 se usadil ve Výmaru, kde založilŠkolu uměleckých řemesel (Werkbund), v níž zavedl nové metody umělecké výchovy v duchu myšlenek Gottfrieda Sempera a hnutí Arts and Crafts. Ve své tvorbě vycházel z organické secese, kdy uplatňoval jednoduché, protáhlé a měkce zakřivené linie a masívní zdivo včetně betonu.
Hlavní díla:
vlastní dům v Uccle u Bruselu (1895);
projekt divadla Champs-Elysées v Paříži (1911);
divadlo na I.výstavě německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem (1914; budova divadla, které bylo z provozních důvodů zbouráno v roce 1920, představuje názornou ukázku van de Veldova plastického a celkově kompaktního cítění architektury, ve které dával přednost masívnímu zdivu nebo betonu před kovovým skeletem. Obvyklý rostlinný nebo figurální dekor často nahrazoval oblými tvary, které připomínají buněčné struktury mikroorganismů).
- Klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |