Obsah
Žádné titulkyZatímco sochařství v době romantismu dlouho podléhalo vlivu klasicismu a akademismu, malířství, jehož romantické prvky již byly obsaženy v samotném klasicismu, se v této době rozvíjelo mnohem dynamičtěji a stalo se zde dokonce vůdčím uměleckým oborem. Oproti klasicismu se v malířství romantismu zrodilo nové pojetí malby založené na větší míře svobody a individualismu umělce, na novém výtvarném názoru i na nových tématech, mezi nimiž hrálo podstatnou roli znovunalezené a hlouběji procítěné téma přírody. Na rozdíl od klasicismu se toto pojetí přitom neřídilo přísnými postuláty a objektivně platnými normami, ale principem tvořivosti, která má nenapodobitelný a jedinečný charakter daný jedinečností osobnosti tvůrčího génia. V mnoha ohledech se tak v romantismu udály natolik převratné změny, že poznamenaly vývoj následujících malířských směrů nejenom v devatenáctém, ale i ve dvacátém století.
Charakter romantického obrazu: na rozdíl od klasického obrazu, v němž se umělec snažil o dosažení ideální formy podle vzorů vytvořených uznávanými umělci, bylo jedním z cílů romantického umělce podat zobrazovaný výjev v jeho empiricky věrohodné podobě – tj. realisticky. To vedlo jednak k zesílení významu barvy, modelace a ostatních malířských prostředků podílejících se na iluzívním zobrazení skutečnosti, jednak k uvolnění malířského rukopisu a k celkově živějšímu a bezprostřednějšímu malířskému přednesu (zahrnujícímu např. i světelné efekty a záměrné deformace), v němž se mohl svobodněji prosadit temperament a vnitřní prožitek umělce.
Techniky, obsahy a žánry: živost a bezprostřednost při záznamu pozorované skutečnosti vedly k rozmachu některých malířských technik, např. olejomalby a akvarelu, i grafiky, v níž se zejména uplatňovala nedávno objevená (1798) litografie.
Na jedné straně se romantismus v řadě témat a obrazových forem nechával inspirovat barokem a klasicismem (například v užívání různých metafor, apoteóz, alegorií a personifikací), na druhé straně uvedl do umění mnoho nových témat a motivů, které byly dosud pro malířství nepřijatelné nebo nezajímavé. Vznikaly tak např. obrazy:
- duševně nemocných lidí;
- lidí z okraje společnosti;
- lidí ve stavu duševní rozervanosti, osamělosti nebo odcizení;
- hrdinů válek a revolucí nebo osobností, které žily v konfliktu se společností;
- metafyzických bytostí (zejm.z říše zla) v podobě duchů a démonů nebo pohádkových bytostí;
- prostředí minulých kultur (antiky, středověku) nebo kultur blízkého a dálného Orientu;
- objektů připomínajících zánik (hrobky, zříceniny) či nedokončenost (torza, fragmenty);
- literárních témat středověkých nebo romantických spisovatelů, např. J. W. Goetha, lorda G. G. Byrona nebo W. Scotta;
- snů a fantazií.
Význam romantické krajinomalby: romantický vztah ke krajině již měl svůj základ v barokním anglickém parku utvářeném jako volná a člověkem téměř nedotčená krajina, v níž se nenalézaly žádné umělé dominanty. V této podobě tak příroda představovala prostředí svobody a duchovní kontemplace, které se lidskému jedinci, členu odosobněné industrializované společnosti, dostávalo stále méně a která zůstávala výsadou jenom některých společenských vrstev, mj. i umělců. Krajinářství pak tyto principy dále rozvíjelo v představě divoké a člověkem nezasažené krajiny, v níž se člověk objevuje jenom jako nedůležitá stafáž a nepatrná součást všepřesahujícího kosmického dění.
Význam a vlivy romantismu: romantismus představuje v dějinách umění významný a mnohotvárný proud, který, jako výrazný tvůrčí projev, procházel uměním od konce 18. do začátku 19. století paralelně a zároveň protikladně s klasicismem. Podstatně ovlivnil následující umělecký vývoj nejenom ve směrech 19. století, k jakým např. patřil architektonický historismus, symbolismus či impresionismus, ale i v některých moderních směrech 20. století – např. v expresionismu, fauvismu, surrealismu nebo v některých projevech nového figurálního umění po 2. světové válce.
Periodizace: romantismus, jehož vznik spadá do období tzv. preromantismu probíhajícího v letech 1760 – 1790, se následně vyvíjel v různých časových intervalech podle jednotlivých zemí. Například:
- v Anglii, kde vznikl, mezi léty 1790 – 1830,
- ve Francii mezi dobou Velké francouzské revoluce v roce 1789 a únorové revoluce v roce 1848,
- v Německu od roku 1800 do konce revoluce v roce 1850,
- v českých zemích od první čtvrtiny 19. století do neoromantismu konce 19. století.
Aktuální obsah: |
- Klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |