Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Španělsko

Stránka naposledy upravena 10:47, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    ŠPANĚLSKO:   hlavním centrem secesního umění ve Španělsku byla Barcelona, kde se, podobně jako v Paříži, střetávaly nejnovější duchovní a umělecké proudy. Zde také působil jeden z největších architektů všech dob Antoni Gaudí y Cornet (1852-1926), jenž na jedné straně secesi předjal (určitými prvky) již v roce 1875, ale na druhé straně i předčasně opustil a překonal nevázanou tvarovou fantazií a neobvyklými konstrukčními postupy.

    Antonio Gaudí mj. vycházel z naturalismu katalánské gotiky, tak jako ostatní katalánští architekti, k nimž patřil i Lluís Domènech i Montaner (1850-1924).

     

    ANTONI GAUDÍ Y CORNET (1852 – 1926):  hlavní představitel španělské secesní architektury a jeden z největších architektů všech dob.Ve své tvorbě prošel několika různorodými vlivy – mj. angli-cké a katalánské gotiky, španělského baroka (tzv. churriguerismu) i islámského a románského umění – které však, díky mimořádné obrazotvornosti, dokázal přetvořit v originální a velmi expresívní tvarosloví. Při veškeré své tvůrčí nevázanosti přitom respektoval a nápaditě zvládal konstrukční problémy každé navržené stavby, přičemž zároveň dbal na její dokonalé řemeslné provedení. Zatímco tak na jedné straně oživoval formy dávné minulosti, na druhé straně je popíral nečekanými variacemi proporcí, rytmu i dekoru a překonával vkládáním nových (až futuristických) prvků, které se staly základem tzv. organického směru moderní architektury a ovlivnily řadu architektů různých generací, mimo jiné i Le Corbusiera, Eero Saarinena, Ericha Mendelsohna nebo Güntera Domeniga.

    Hlavní díla v Barceloně:

    Casa Vicens (1878-1880; i když svou první zakázku, kterou byl vilový dům pro burzovního makléře Manuela Vicense i Montaner, Gaudí pojal jako historizující variantu španělsko-islámského slohu, nástup secese v jeho tvorbě zde např. ohlašuje dekorativní aplikace režného zdiva, květinový dekor na fajánsových obkladech nebo vějířovitý motiv z palmových listů zdobící parkové mřížoví);

    Casa Güell (1885-1889; i v dalším, již mistrovském Gaudího díle Gesamtkunstwerku, které vytvořil pro rejdaře a průmyslníka Eusebia Güella, hraje svou roli historizující architektura, kterou zde připomínají prvky benátské a maurské gotiky. K typickým „gaudíovským“ motivům, z nichž některé se zde vyskytují poprvé, např. patří  plochá střecha, parabolické oblouky oken a bran,    plasticky a barevně ztvárněná zakončení komínů, ventilačních šachet a schodišťových světlíků nebojemná ornamentika dekorativního mřížoví připomínající maurské arabesky);

    park Güell (1900-1916; ve svém vrcholném období (po roce 1900) opouští Gaudí historizující reminiscence a čerpá z nekonečného zdroje tvarů organické přírody. Na futuristickém projektu parku, jenž se měl stát podle stavebníka Eusebia Güella jakýmsi zahradním městem, uplatnil mnoho architektonických novot: mj. i zdi obložené keramickými mozaikami vytvořenými z tradičních fajánskových dlaždic, které jsou zde však rozbity a znovu složeny v nové abstraktní vzory, nebo otvory ve stěnách, kterými prosvítá modré nebe a stává se tak součástí dekoru.

    Hlavnímu prostranství parku vévodí zvlněná kamenná lavice, jejíž dynamický účin, připomínající moderní umění land-artu, rozehrává fantastický dekor z fragmentů fajánsových dlaždic);

    Casa Batlló (1904-1906; v domě rodiny Batlló vrcholí Gaudího tendence k organickým tvarům, které zde nabývají podoby dlouhých kostí (opěrné sloupky), umrlčích lebek (balkony) nebo doširoka otevřených úst (okna). Zaoblenost všech profilů přibližuje stavbu plastice, jejíž vnější i vnitřní prostory prostupuje neukončený dynamický pohyb. Také na této architektuře Gaudí uplatnil mozaiku, jejíž barevný dekor rozehrál jak na zvlněném průčelí, tak na dominantních prvcích střešního prostoru – atice, vysokých komínech a římsách);

    Casa Milá (1906-1910; nárožní poloha domu Milá, jenž dostal díky svému vzhledu přezdívku  La Pedrera (Kamenolom), umožnila spojit obě jeho uliční strany v dlouhé, nepravidelně zvlněné a plasticky promodelované průčelí, v jehož kamenné konstrukci se skrývá ocelový skelet. Ten spolu s ka-mennými pilíři uvnitř domovního bloku eliminoval nosnou funkci příček a dovolil Gaudímu neomezeně členit vnitřní obytný prostor – např. polygonálně tvarovat půdorysy místností nebo pracovat s víceúrovňovým podlažím.

    Také na střeše domu Milá lze spatřit typický „gaudíovský“ motiv v podobě komínů a ventilačních věží, jejichž antropomorfní formy připomínají tvary hlav ve skurilních přílbách);

    chrám Svaté rodiny (Sagrada Familia) (1883-1926; i když Gaudího nejvýznamnější dílo, na němž pracoval téměř celý svůj život, působí jako velké architektonické torzo, jeho výstavba (na rozdíl od středověkých katedrál) není ukončena, ale stále pokračuje podle zachovaných plánů. Je dokladem vývoje architektova tvůrčího názoru, který směřoval od historizujících reminiscencípozdní gotiky či španělského baroka k organickým formám, jejichž nejvýraznějším projevem jsou  4 vysoké a štíhléstalagmitické věže vystavěné v letech 1903 – 1926.

    Vedle mnoha prvků originálního tvarosloví stavby, jakými jsou např. vegetativně-organické tvary fiál, krápníkovitě pojatý dekor nebo sloupoví v podobě rozvětvených stromů, zde zasluhují zvláštní pozornost parabolické či parabolicko-hyperbolické oblouky, které představují v architektuře katedrály nejenom výtvarnou, ale z hlediska statiky i technickou inovaci, neboť jsou natolik nosné, že eliminují použití klasických opěrných pilířů);

    kaple kolonie Güell v Santa Coloma de Cervelló u Barcelony(1908-1915; v podivu-hodné, i když nedokončené realizaci kaple, jež byla určena pro dělníky Güellovy textilní továrny, Gaudí uplatnil především cihly, z nichž vytvořil jak obvodové zdivo, tak i nosné oblouky střechy včetně opěrných sloupů. Je známo, že tektonické vlastnosti takovéto „křehké“ stavby zkoumal nej-dříve na modelu, kde mu k simulaci tahů a tlaků stěn posloužily napjaté provázky se zátěží).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova