Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Německo

Stránka naposledy upravena 10:30, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    NĚMECKO:   bezvýchodnou situaci německého historismu potvrzuje mj. i skutečnost, že bavorský král Maxmilián II. vypsal v roce 1851 soutěž na návrh nového (národního) slohu. Ze směsi stylů, kterými se v Německu 2. poloviny 19. století stavělo, vyniká (vedle pokračující neogotiky) neorenesance, která čerpala hlavně z období pozdní italské renesance nebo severského manýrismu a díky Gottfriedu Semperovi (1803-1879) nabyla funkčně progresívních forem, a pompézní, nesprávně pojímané neobaroko, které se rozvíjelo především po vítězné prusko-francouzské válce (1870-1871) v následujícím tzv. gründerském období německého kapitalismu a jehož představiteli byli v Bavorsku Georg von Dollmann (1830-1895) a v Berlíně architekti Gustav Ebe (1834-1916) a Julius Benda (1838-1897)

     

    JOHANN GOTTFRIED VON SEMPER (1803 – 1879):   architekt a teoretik umění, profesor architektury na Akademii výtvarných umění v Drážďanech; přední představitel německé neorenesance (působil také v Paříži, Londýně, Curychu a Vídni), v níž navázal na klasicismus Karla Friedricha Schinkela. Zvláštní výběr oborů, které vystudoval (matematiku, právo a klasickou archeologii v Gö-ttingen a architekturu v Mnichově), zásadním způsobem ovlivnil jak jeho teoretický, tak i tvůrčí a technický přístup k architektuře. Jako archeolog zkoumal vznik forem a dospěl k názoru, že architektonické formy musely vždy vycházet z konstrukce, materiálu a účelu, ale byly dále utvářeny v daném sociálním prostředí, postupně se ustálily v tradici a nakonec nabyly pouze symbolických významů. Tak požadoval, aby i renesance, jako kulturně a společensky nejvhodnější vzor pro současnou architekturu, byla zbavena starých (nefunkčních, jenom symbolických) forem a přetvořena pro potřeby nové industriální společnosti.

    Hlavní díla:     

    Dvorní divadlo (Semperoper) v Drážďanech (1838-1841; nejvýznamnější Semperova stavba a jedna z prvních architektur neorenesance, na které autor realizoval svou myšlenku funkčně přizpůsobené slohové formy, byla po zhoubném požáru v roce 1869 nahrazena poněkud pozměněnou novostavbou, kterou opět projektoval Semper, ale tentokrát se svým synem);

    Dvorní divadlo ve Vídni (1874-1888);

    Villa Rosa v Drážďanech (1839);

    Gemäldegalerie v Drážďanech (1847-1855);

    budova Vysoké školy technické v Curychu (1861-1864).

     

    Další díla německého historismu: (příklady)

    zámek Linderhof u Oberammergau (1869-1878; Georg von Dollmann; neobaroko);

    zámek Neuschwanstein u Mnichova (1867-1881; Eduard von Riedel; jak ukazuje zámek Neuschwanstein, který Riedel postavil pro Ludvíka II. Bavorského ve stylu romantické neogotiky, zůstávala architektura venkovských sídel, na rozdíl od racionálně projektované architektury velkých měst, dlouho poplatná romantické pitoresknosti);

    Říšský sněm (Reichstag) v Berlíně (1884-1894; Paul Wallot; neorenesance);

    Nová synagoga v Berlíně (1859-1866; Eduard Knoblauch; neobyzantský styl; po totálním zničení spojeneckými nálety v  roce 1943 byla stavba zrekonstruována a obnovena do původní podoby až v roce 1995);

    Berlínský dóm (Berliner Dom) (1894-1905; Julius Raschdorff; formální eklekticismus - neo-baroko s renesančními prvky).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova