Obsah
Žádné titulky1.4.1 Mlčení je nepravdivý příběh
Jedním z projevů antisemitismu v komunistickém Československu bylo „mlčení“ o holocaustu.1 Protože mladá generace i všichni ostatní nemluvili nebo nevěděli, co se v Evropě odehrálo, a sdělovací prostředky i vzdělávací aparát informoval pouze částečnými nebo zkreslenými informacemi o průběhu Druhé světové války, promítla se tato „nepravdivost“ do existence celé společnosti a skutečně nejlepší příběhy, které zde mohly najít uplatnění, byla zmíněná literární díla od Karla Maye nebo Jaroslava Foglara a Mrazík z ruské kinematografie.
Několik zfilmovaných příběhů o holocaustu z pera vynikajícího spisovatele Arnošta Lustiga a pár dalších, byly jen malými střípky, které navíc většinou zapadly jakožto cenzurou zakázaná díla. Tudíž nejen že byla mladá generace vychovávána v přehlížení těch nejdramatičtějších událostí světových dějin, které se navíc odehrály na území Československa, takže nám bylo zapovězeno se i z těchto příběhů, událostí a jevů poučit, ale současně jsme byli součástí lživé mlčící kampaně proti Židům, kteří nepřežili i proti těm, kdo přežili, v neposlední řadě tedy i proti Izraeli.
Nakonec docházíme k závěru, že komunistický režim přejal mnohé z metod chování nacistů ke svým obětem a některé dokonce propracoval k ještě větší efektivitě.
1 ŠLECHTA, M. Seznam (230) hraných filmů o holocaustu, Přehled narativních filmů o holocaustu a co v nich chybí. Pracovní materiál k prvnímu vydání. Praha: Marek Šlechta, 2014. 102 str., str.3
- Klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |