Zaujalo mne především "kázeňské vedení třídy", protože jsem s tím vždy měla trochu problémy.
Jaká pravidla by měl dodržet učitel při řešení kázeňských problémů, aby nenarušil klima třídy, popř. aby podpořil dobré klima třídy?

Mám takovou osobní zkušenost, ale berte ji, prosím, s rezervou. S kázní nejsou větší problémy, pokud se učiteli podaří usoukat vlákénka ke každému žákovi. Když pak něco vykládá, jako by se ta vlákénka rozechvívala a děti jsou "na příjmu" a nezlobí, nebo jen přijatelně. Pokud tohle někdo z kolegů neumí (při hospitaci to vypadá, jako kdyby mluvil pro sebe, ale nejde ani o dikci, ani o hlasitost), má problémy s kázní a soustředěním žáků.
Jako řešení už vzniklých kázeňských problémů se mi osvědčil nadhled a humor...

Myslím, že sjte uhodila hřebík na hlavičku. Se vztahy k žákům jsem měla vždy problémy - jsem nastavena na výkon (= výsledek testů), ne na vztahy. No, musela jsem pak situac vyvažovat, jak se dalo - třeba zrovna tím humorem.

Myslím, že bych jako odpověď také přidala "být spravedlivý". Vím, že to zní jako klišé, ale mnohdy to opravdu není samozřejmost. Děti vycítí, když učitel "nedává všem stejně" a myslím, že atmosféra ve třídě pak nemůže být dobrá i při sebevětší snaze.
Co si o tom myslíte?

A jak si poradit s participací žáků?

Nevím, zda myslíte participaci na "vztahu", ale takovou participaci učitel asi nesmí vyžadovat. Myslím, že to je předurčeno k nezdaru. Učitel by asi neměl mít v tomto ohledu žádná očekávání, spíš se tiše radovat, když to přijde.
S tou spravedlností máte určitě pravdu, trošku mě zaskočila ta poznámka, že to mnohdy není samozřejmé. Možná to bude souviset s nějakými antipatiemi. Ale úkolem učitele je, v okamžiku, kdy se něco takového objeví, okamžitě na tom začít pracovat.
Zjistila jsem, že vztah žáků ke mně pozitivně ovlivňuje moje otevřenost a pravdivost. Jsem-li unavená, rozčílená apod., je dobré to sdělit. Za prvé to pomůže mně, za druhé žáci pochopí, že se to netýká vlastně jich. Navíc pojmenovat situaci je vždy dobré. Stejně tak, udělám-li chybu, otevřeně to přiznám, nejlépe je se sama sobě zasmát. Žáci to ocení a nebojí se dělat chyby, přiznat je a hledat řešení nápravy.
Tohle všechno se ale týká hlavně kázně při vyučování. Pak jsou ještě další kázeňské problémy, ale to je, myslím, trochu jiné (složitější) téma. upraveno 11:41, 8 Črvec 2011

K participaci - vycházím z citace.
Pochopila jsem to tak, že když chceme mít dobré vztahy ve třídě, měli bychom dovolit žákům ovlivňovat dění ve třídě (samozřejmě je stále tím hlavním učitel a cíle, které musí plnit). Správné vedení žáků - referáty, tajenky, motivace, encyklopedie, referáty z četby - mohou výrazně ovlivnit klima ve třídě.

:/ Stydím se, protože jsem začala reagovat jen na text nahoře, ale až teď jsem zjistila, že je to malý úryvek z celé publikace. Takže než budu pokračovat v diskuzi, nejdřív si to přečtu. :)

Milé kolegyně, děkuji za vaše zkušenosti, které si zde vyměňujete. Jsou moc cenné. Nevyplývá z nich, že autor by v seznamu, který je zde citován, mohl uvést také vztah mezi učitelem a žákem? Autor píše o aspektech, které může učitel nejvíce ovlivnit. Může dobře ovlivnit také svůj vnitřní postoj k žákům? Snad ano. Ale co když je problém v postoji žáka vůči učiteli? upraveno 21:13, 8 Črvec 2011

Milá Jano - to je problém citací. Jsou vytrženy z textu. Prostě mne tento odstavec zaujal a byla jsem zvědavá, co na to ostatní. Můžeme to také brát jako evokaci před četbou pokračování v knize :-)

Milý Jindro - předpokládám, že podobné myšlenky mohou zaznít v následujícím textu knihy. Já jsem tuto citaci vybrala z úvodu knihy, kde je v podstatě takové shrnutí "o čem kniha je/bude".
Souhlasím s Tebou, je je jistě ještě dost faktorů, které ve výčtu nejsou. Ne každý je s každým kompatibilní. Pak je to už na umění učitele, aby dokázal najít cestu i k takovému žákovi, i když je to mnohdy velmi těžké. Jsme jen lidé.