Přidat do kolekce              hodnotili 2 uživatelé

Metodika hudební výchovy

Stránka naposledy upravena 03:54, 9 Kvě 2010 uživatelem Milena Králová
    Obsah
    Žádné titulky

     

    Katedra výchov umění vzdělávání Pedagogické fakulty
    Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
           
     
             Seminární práce
     
     
    z předmětu (kód předmětu) 
       Metodiky hudební výchovy I. Poslechové činnosti
     
     
     
     
    Téma:        Hudební vnímání dětí předškolního věku          
                             
             
    Seminární práci zadal:                                   PhDr. Dana Novotná Ph.D
                                             
     
                 Předloženou seminární práci samostatně s použitím uvedené literatury vypracoval
    Student kombinovaného studia .               2. ročníku 
    Obor   Učitelství pro mateřské školy
     
    Jméno příjmení:                   Michael Novotný
     
    Adresa bydliště:                   Chomutov        
     
    Telefon, e-mail:                     michaeelnovotny@seznam.cz
     
     
     
     
     
    Obsah
     
     
    1.Úvod
     
    2.Odborná teorie
     
    3.Vlastní úvaha
     
    4.Praktická část
     
    5.Závěrečné zhodnocení
     
    6.Použité zdroje
     
     
     
    1.     Úvod
     
    V této seminární práci bych se rád zabýval otázkou rozvoje hudebního vnímání u dětí předškolního věku. Hudební výchova v mateřských školách je jednou z nejlepších metod rozvoje dětské osobnosti a má návaznost i na jiné obory. Z vlastních zkušeností vím, že děti hudbu vnímají velice pozitivně. Nicméně je důležité umět jí také našim nejmenším přiblížit.
     
    2.     Odborná teorie
     
    „Úkolem institucionálního předškolního vzdělávání je doplňovat rodinnou výchovu a v úzké vazbě na ni pomáhat zajistit dítěti prostředí s dostatkem mnohostranných a přiměřených podnětů
    k jeho aktivnímu rozvoji a učení“[i]
    . Takto by se asi dala v kostce charakterizovat úloha předškolního vzdělávání. Ve všech pěti oblastech Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání se dá dětská osobnost rozvíjet i pomocí hudby a hudebního vnímání.
    „Vzdělávání má být důsledně vázáno k individuálně různým potřebám a možnostem jednotlivých dětí, včetně vzdělávacích potřeb specifických. Každému dítěti je třeba poskytnout pomoc a podporu v míře, kterou individuálně potřebuje, a v kvalitě, která mu vyhovuje. Proto je nutné, aby vzdělávací působení pedagoga vycházelo z pedagogické analýzy - z pozorování a uvědomění si individuálních potřeb a zájmů dítěte, ze znalosti jeho aktuálního rozvojového stavu i konkrétní životní a sociální situace a pravidelného sledování jeho rozvojových i vzdělávacích pokroků. Jen tak je možno zajistit, aby pedagogické aktivity probíhaly v rozsahu potřeb jednotlivých dětí, aby každé dítě bylo stimulováno, citlivě podněcováno k učení a pozitivně motivováno k vlastnímu vzdělávacímu úsilí způsobem a v míře jemu vyhovující. Dítě tak může dosahovat vzdělávacích a rozvojových pokroků vzhledem k jeho možnostem optimálním a samo se může cítit úspěšné, svým okolím uznávané
    a přijímané."[ii]
    S hudbou a s jejím vnímáním se setkávali už ve Starověku Asiřané, Babilóňané i Egypťané, sloužila především k náboženským účelům. S počátkem a rozvojem křesťanství souvisí rozvoj gregoriánského chorálu. Na vývoj hudby mělo značný vliv umění rytířské, jak ve Francii, tak v Německu. Hudba, spojená s požitkem, jaký známe dnes, se začala opravdu prosazovat až s vytvořením první opery v Itálii, která se pak rychle rozšířila do celé Evropy.
    Současní skladatelé odmítají formalizmus v hudbě. Naproti tomu uskutečňují hudbu realistickou, vytvářejí díla, která mají melodii zpěvnou, harmonii srozumitelnou a jasnou, rytmus přehledný a výrazové prostředky přiléhavé.
    Při receptivních činnostech chápeme hudbu jako řeč svého druhu, dokážeme slovně, výtvarně, pohybově interpretovat obsah skladby a hlavně zapojujeme fantazii a vlastní zkušenosti. V základních funkčních a emocionálních typech hudby rozlišujeme hudbu k různým příležitostem (orchestrální, komorní, vážná, lidová, umělecká, populární, akustická aj.). Za všechny příklady hudby jako nástroje k vyjadřování lze uvést balet, muzikál a operu. Zmiňme se také o některých hudebních formách, jako jsou například koncert, árie, fuga, sonátová forma, variace, symfonie aj. V čem spočívá hlavní cíl receptivních činností? Především ve schopnosti pochopit téma, hlavní myšlenku a názor mluvčího, postihnout hlavní body a specifické informace. V poslední řadě pak porozumět orientačním pokynům a jednoduchým technickým informacím k předmětům každodenní potřeby.
     
    Definujme si také pojem hudebního nadání. „Nadání je druhý stupeň míry schopnosti, jedná se o vyvinuté vlohy nebo souhrn specifických vloh. Příkladem může být hudební nadání – například schopnost komponovat, dirigovat nebo hrát na hudební nástroj. Zde se k hudebnímu sluchu pojí jemná motorika pro hru na hudební nástroj, prostorová představivost a hudební představivost – to znamená schopnost ve své představivosti slyšet hru různých nástrojů již existujících skladeb nebo při komponování ve své fantazii slyšet souhru nástrojů zatím neexistující skladby“.
     
     
     
     
     
    iRámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, Výzkumný ústav pedagogický, Praha 2004
    [ii] Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, Výzkumný ústav pedagogický, Praha 2004
     
     
     
    3. Vlastní úvaha
    Jak jsem se již zmínil v úvodu, hudba a hudební vnímání je jedním z nejlepších prostředků rozvoje dětské osobnosti. S vnímáním hudby se setkáváme v každodenním životě nesčetněkrát denně. Ať už jde jen o strohé zvuky z ulice anebo hudbu, kterou slýcháme v médiích. Hudební výchova u malých dětí je nejen nezbytně potřebná, ale je našimi nejmenšími i se zájmem vyhledávaná. S hudbou se nesetkáváme jen s paní učitelkou u klavíru, ale i ve spoustě jiných činností. Krásně se dá s hudbou pracovat v dramatické výchově, pohybových hrách, muzikoterapii, ale třeba také i ve výtvarné výchově, kde můžeme ztvárnit pocity, které v nás hudba probouzí. Hudba se dá reprodukovat několika způsoby. Od samotné hry na hudební nástroj přes hlasovou reprodukci až po nezvyklé alternativní způsoby, jako je například hra na různé nádoby. Každý styl nebo žánr vnímáme každý rozlišně. Závisí to také na momentální náladě, pohodě či vnitřním rozpoložení každého z nás. A každý z nás je také v tomto směru jedinečným originálem. Stejná skladba může v každém z nás vyvolat různé pocity. Od pohody a uvolnění až po strach a paniku. Hudba má i vedlejší funkce, jakými jsou například to, že člověka příjemně naladí, uspí nebo rozhořčí. V dramatické výchově by hudba měla být u předškolních dětí volena tak, aby děti příjemně naladila a nevyvolávala v nich negativní pocity. Děti se také prostřednictvím hudby dovedou kolikrát lépe vyjádřit nežli verbální formou. Odstraňuje zábrany a můžeme ji použít také jako zástupnou rekvizitu. Některé děti jsou uzavřené a mají problém se v sociálním prostředí třídy prosadit a právě k odbourání tohoto bloku je hudba výborným nástrojem. Aby hudba splnila svůj účel, jaký od ní očekáváme, musíme ji umět poslouchat a plně se na ni soustředit.
     
     
    4.     Praktická část
    Ve své odborné praxi učitele v mateřské škole ve velké míře pracuji s písničkami Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka. Mezi nejoblíbenější u dětí patří Mravenčí ukolébavka, písničky z pohádky „Princové jsou na draka“, tj. „Statistika, Dělání, Hlupáku najdu Tě a Kdyby se v komnatách“. V současné době pracuji aktivně s textem a hudbou písně „Mravenčí ukolébavka“. S dětmi předškolního věku na tuto písničku tancujeme. Nyní popíšu dopodrobna průběh nácviku.
    Skladba začíná předehrou, na kterou děti zaujmou základní postavení, tj. chytí se v kruhu za ruce a pohupují jimi. Poté následuje první sloka písničky. Na úvodní dvojverš „Slunce šlo spát za hromádku klád“ děti stojí v kruhu a ruce sepjaté si dají postupně pod levou a pravou tvář (předvádí spánek). Na další verš „Na nebi hvězdy klíčí“ děti pořád ve stoje pomalu dávají natažené ruce nad hlavu a třepetají prsty (předvádí hvězdy). Následuje verš „Už nepracuj, mravenečku můj“, v této fázi tance děti ruce, které mají nad hlavou, předpaží a dlaněmi kývají do stran (předvádí zápor). V posledním verši první sloky „Schovej se do jehličí“ se pak všichni schoulí do klubíčka. Následuje opakování první sloky se stejnými tanečními prvky. V refrénu, který se skládá ze čtyř veršů, se v úvodu zpívá „Máš nožičky uběhané, den byl tak těžký“ a děti si lehnou na záda a třepou nohama a rukama (předvádí unavené nožičky). Následuje pak závěr refrénu, který zní „Pojď, lůžko máš odestlané v plátku od macešky“, děti si na první verš lehnou na pravý bok a při druhém verši na levý.
    Následuje druhá sloka, která začíná veršem „Spinká a sní, mravenec lesní“, v této fázi děti opět stojí v kruhu a dávají ruce sepjaté postupně pod levou a pravou tvář a poté vztyčenými prstíky předvádí mravenčí tykadla. Na verš „V hromádce u kapradí“ ukáží děti oběma rukama před sebou hromadu. Na následující verš „Nespinká sám, s maminkou je tam“ děti kroutí hlavou a rukama (vyjadřují zápor) pak se chytnou ve dvojicích za obě ruce čelem proti sobě a rukama kmitají. Na poslední verš druhé sloky „Tykadlama ho hladí“ se děti v daných dvojicích pustí a hladí se protilehlou rukou po hlavě, nejprve obě pravou a potom levou. V této fázi písničky přichází mezihra, ve které děti vytvoří vnější větší kruh a vnitřní menší. Děti ve vnějším kruhu se pak točí ve směru doprava a děti v menším kruhu pak v protisměru doleva.
    Následuje refrén, ve kterém se opakují prvky jako v prvním případě. Opět následuje opakování, tentokrát druhé sloky, a i v tomto případě se taneční prvky opakují. V závěru skladby následuje krátká dohra, kdy se všechny děti chytí za ruce v kruhu a pohupují rukama dopředu a dozadu.
    Děti z mé třídy preferují rytmické a dynamické skladby, na které se dá velice dobře tancovat a pohybovat. Jako další příklad práce s poslechovou skladbou uvedu klasickou a velice oblíbenou pohybovou hru „Molekuly“, při které se děti pohybují na hudbu v prostoru různými směry. Když hudba přestane hrát, tak učitel řekne číslo a podle tohoto počtu musí děti vytvořit skupiny. K této činnosti si děti velice oblíbily skladby Jiřího Zmožka „Nejkrásnější národní písničky pro nejmenší“. Tento soubor obsahuje písně jako je „Komáři se ženili, Okolo Frýdku cestička, Když jsem já sloužil“ a jiné. Poslední praktickou činnost, kterou v této seminární práci prezentuji, je soubor dramatických her, jejichž principem je uvolnění a relaxace. Konkrétně dramatickou hru „Strom“. Děti utvoří dvojice, jeden stojí za zády druhého a snaží se pomalu rozhýbat toho před sebou (strom). Dítě (strom) má zavřené oči a nechá s sebou manipulovat. Pro dokreslení atmosféry můžeme pustit relaxační hudbu. Na závěr si děti poví své pocity. K této hře využívám některé pomalejší písně od osvědčených autorů Uhlíře a Svěráka.
     
    5.     Závěrečné zhodnocení
    Určitě se všichni shodneme na tom, že hudba jako taková je nedílnou součástí lidské společnosti. A drtivá většina z nás ji vnímá pozitivně. Proto bychom měli pomocí dobře zvolené hudby přispět ke kvalitní přípravě dětí předškolního věku pro budoucí život a umět ji kvalitně zprostředkovat vhodnými nástroji a prostředky.
     
     
    6.     Použité zdroje
    -   Kleinová, E., Laudová, V., Klavírní škola pro SPgŠ, Suprafon, Praha 1986
    -   Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, Výzkumný ústav pedagogický, Praha 2004
    -   Novotný, M., Vlastní zkušenosti z praxe učitele v mateřské škole, 2010
    -   Novotná, D., Výuka poslechových činností, UJEP 2010
    -   Svěrák, Z., Uhlíř, J., Hodina zpěvu, Vydavatelství Universal 2005.
     
     
     
     
    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.