Přidat do kolekce              hodnotil 1 uživatel

O svatém Cyrilu a svatém Metoději - knížka pro prvňáčky

Stránka naposledy upravena 11:28, 12 Črvn 2012 uživatelem Petr_Kukal
    Obsah
    Žádné titulky

    Petr Piťha, Daniel Ladman: O svatém Cyrilu a svatém Metoději.

    V příštím roce si nejen naše země, ale velká část střední a východní Evropy připomene významné dějinné výročí: Bude tomu 1150 let, co na Velkou Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Kromě východního tvaru křesťanství přinesli zdejším slovanským kmenům písmo (hlaholici), a položili tak základy jejich písemné kultury a vzdělanosti. Minimálně stejně důležitý je také respekt, který nejsilnějšímu slovanskému státnímu útvaru v prostoru střední Evropy díky obratné diplomacii u papežského stolce zjednali. Na každý pád je co slavit.

    Stranou nejrůznějších akcí, které se k jubileu připravují, samozřejmě nezůstává ani školství. Resortní ministerstvo vydalo metodickou příručku přehledně osvětlující vývoj cyrilometodějského kultu v našich dějinách a měnící se národnostní i politický kontext oslav v minulosti. Připravovány jsou dětské výtvarné a literární soutěže, výstavy, filmové produkce, semináře pro učitele.

    Přes sebelepší vůli a přípravu ze strany pedagogů se však pro žáky samotné mohou oslavy nakonec stát jen více či méně nudným spektáklem, dobrým hlavně k tomu, že se ulijí ze školy. Stane se tak tehdy, pokud Cyril s Metodějem v dětských očích zkamení do podoby „zakladatelů slovanského písemnictví“ a „věrozvěstů“. Či spíše „zvěrozvěstů“, jak děti často říkají, protože už se v médiích i v životě setkávají víc se zvěrstvy než s vírou a slovu věrozvěst nerozumějí. Jedinou možností, jak tomu předejít, je představit jim cyrilometodějskou misii jako strhující a hlavně životný příběh, který stále trvá a v kterém po svém vystupují i oni sami.

    Právě takový potenciál má interaktivní knížka autora Petra Piťhy a ilustrátora Daniela Ladmana O svatém Cyrilu a svatém Metoději. Míra, jakou od první stránky oslovuje individuální životní zkušenost dítěte, zve jej ke spolupráci, ptá se nejen po jeho znalosti, ale také po jeho představách, myšlenkách, názorech a přesvědčeních, ji pozvedá vysoko nad úroveň podobné produkce v žánru poněkud zjednodušeně nazývaném „domalovánky“. Protože to, co se tu dětem za cenu středně velkých školních pastelek nabízí, je plnohodnotná dětská knížka.

    Publikace se nicméně o obrázky určené k vybarvení a domalování skutečně zásadně opírá. Vzhledem k předpokládanému věku čtenářů (anotace uvádějí 4 – 7 let, ale knížka důstojně osloví jistě ještě devítileté děti) je vizuální sdělení nejsnáze přijatelné. Ze stejného důvodu pak ovšem překvapí množství textu; pro děti v prvních ročnících ZŠ jen těžko omluvitelné, pro předškoláky naprosto absurdní. Vysvětlení je jediné – knížka nutně vyžaduje přítomnost dospělého. Je nástrojem spojování rodiny napříč generacemi.

    S tímto vědomím je také koncipována, spolupráce dítěte a dospělého je jejím jednotícím principem. Zatímco na lichých stranách se odvíjí text mistrného vypravěče Petra Piťhy, mimo jiné posledního našeho autora, který si tváří v tvář Jiráskovu kultu troufl převyprávět nejstarší českou mytologii, na sudých stranách jsou dětem pokládány otázky, ověřující míru jejich pochopení a oslovující jejich životní zkušenost.

    Je velmi sympatické, že autoři nepodléhají stereotypům panujícím v současné naučné literatuře pro děti a obsedantně neodkazují malé čtenáře na internet a jiné externí zdroje, jako CD, DVD, případně nejrůznější videoformáty. „Víš, co znamenají slova stratég a provincie? ptá se Petr Piťha. „Když něčemu nerozumíš, musíš se ptát,“ doporučuje okamžitě. Jinými slovy: Vaši rodiče a prarodiče, milé děti, nejsou úplně hloupí. Povídejte si s nimi o tom, čemu nerozumíte, a leccos zajímavého se dozvíte. Stejnou vážnost pak zjednává autor také podceňovaným knihám. („Víš, jak vypadá krahujec? Najdi si ho v knize o ptácích.“)

    Mimo tyto v podstatě servisní otázky kontrolující pochopení textu však autor aktivizuje také sociální a citovou složku osobnosti dětského čtenáře. „Zastal ses někoho, komu bylo ubližováno?“ ptá se na okraj vyprávění o uvěznění svatého Metoděje. Přirozenou zvídavost dětí pak podporuje výzvami k výletům, návštěvám, osobnímu prožitku. (Byl jsi na Tetíně? Jeď se tam podívat. Navštiv hrob svatého Prokopa. Udělej si výlet k sousoší svatých Cyrila a Metoděje.)

    Didaktická hodnota knihy je obrovská, a pokud by měla být podrobně analyzována, text by se neúměrně rozrostl. Připomenu proto už jen fakt, že v rohu každé stránky je místo tradiční paginace vždy jedno písmeno latinské abecedy a na protější straně odpovídající znak z hlaholice. Starší děti jsou pak vybídnuty, aby si s podporou této pomůcky napsaly hlaholicí své jméno. Bezprostředně tak vstupují do velikého příběhu o daru písma k zachycení slovanské řeči, jsou okouzlené, nadšené, doposud oslovovaná kognitivní složka osobnosti je převálcována vypjatou emotivností. Na papíře před nimi je napsáno jejich jméno, nejdůvěrnější grafický záznam osobní indenty, literami, které sem před 1150 lety přinesli filosof a právník ze Soluně.

    Knížka obsahuje ještě řadu dalších fines, jimž se dnes s oblibou říká vychytávky, např. úvodní identifikační list, kam se pod jména autor a ilustrátora podepíše nejen každý, kdo do knížky maloval, ale i ten, kdo mu pomáhal, nebo podložku zpevňující vybarvovanou stránku, která zároveň nese poučení o míchání barev. Důvodů proč „Moji první knížku O svatém Cyrilu a o svatém Metoději a o Velehradu“ pořídit svým dětem nebo svým žákům je víc než dost. Třeba jako uvítací dárek do první třídy. Stojí šedesát korun. Big Mac Sendvič stojí sedmdesát…

    .

    Klíčová slova (Upravit)

    Soubory 0

     

    Komentáře

    Je zobrazeno 1 z 1 komentářů: zobrazit vše
    Děkuji, pane Kukale, že jste si našel své místo pro umístění článku. Těším se na další.
    Zasláno 13:56, 12 Črvn 2012 ()
    Je zobrazeno 1 z 1 komentářů: zobrazit vše
    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.