Přidat do kolekce              hodnotil 1 uživatel

Formy výuky

Stránka naposledy upravena 19:50, 6 Črvec 2011 uživatelem Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo založeno Josefem Vlachem,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla.

     

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Organizační formy výuky patří k vnějším činitelům vzdělávání. Ve spojení s metodami vyýuky vytváří předpoklady pro úspěšný průběh výuky. (Průcha, 2009)

    Charakterizují rámec, ve kterém se uskutečňuje výuka. Rozlišujeme především dva způsoby:
     
    1) jaké činnosti žák ve výuce dělá (rozlišujeme pak frontální, individuální, vrstevnickou výuku apod.)
    2) jak je výuka organizována z hlediska času či prostoru (rozlišujeme pak výuku v blocích či v krátkodobých nebo dlouhodobých projektech, výuku ve specializované učebně nebo v přírodě, apod.)

    Přehled organizačních forem výuky

    podle vztahu k osobnosti žáka

    • výuka individuální - výuka jednoho žáka jedním učitelem (domácí vzdělávání)
    • výuka individualizovaná - zaměřuje se na svobodný rozvoj tvořivých možností dítěte a snaží se respektovat jeho potřeby, zvláštnosti a zájmy (Průcha, Walterová, Mareš, 2003)
    • výuka skupinová - rozdělení žáků třídy do menších útvarů (skupin), charakteristická je dělba práce, vzájemná pomoc a odpovědnost všech členů skupiny za dosažené výsledky, hovoří se také o kooperativní výuce, která přispívá k rozvoji sociálních vztahů
    • výuka hromadná (frontální, kolektivní) - převládala v začátcích institucionální výchovy, vyznačuje se jednotnou prací žáků ve velké skupině s dominantním postavením učitele, umožňuje sdělit žákům ve vymezeném čase uspořádaně a přehledně větší množství poznatků k zapamatování, ale žáci zůstávají pasivní, frontální výuka bývá často kritizována, ale přesto patří k nejrozšířenějším v naší škole

     podle charakteru výukového prostředí

    • výuka ve třídě nebo v posluchárně
    • výuka v odborných učebnách a laboratořích
    • výuka v dílně
    • výuka na školním pozemku a v přírodě, terénu apod.
    • výuka v muzeu, apod.
    • vycházka a exkurze
    • domácí úlohy, úlohy pro samostatnou práci mimo výuku

    podle délky trvání

    • vyučovací hodina (základní výuková jednotka) - v naší škole 45 minut
    • zkrácená nebo prodloužená výuková jednotka - v alternativních koncepcích je hodina upravována podle věku žáka nebo vzhledem k povaze výukových činností (otevřené vyučování, flexibilní rozvrh hodin)
    • vysokoškolská přednáška, seminář, cvičení, speciální kurz

    (Průcha, 2009)

    Každá z uvedených forem má svoje silné i slabé stránky. Je velmi důležité zvažovat,  k jakému cíli lze využít danou formu. Pro žáky je však dobré zažívat různé formy uspořádání výuky, neboť pestrost podporuje samotné učení.
    V rukou učitele jsou výukové formy nástrojem, kterým řídí, usměrňuje cestu žáka za vzděláním. Ve všech těchto didaktických kategotiích probíhá neustálá inovace, hledají se nové přístupy, projevuje se individuální tvořivost mnohých učitelů, jiní setrvávají u stereotypů. (Průcha, 2009)

    Použitá literatura

    • PRŮCHA, Jan. Pedagogická encyklopedie. 1. Praha : Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2.
    • PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8.

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.