Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Muzikoterapie

Stránka naposledy upravena 10:02, 17 Říj 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo založeno Lucií Knotovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Muzikoterapie patří mezi terapeutický přístup z oblasti tzv. expresivních terapií, které jsou také nazývány neverbální, umělecké nebo art kreativní terapie. Pojem muzikoterapie je odvozen z latinského slova musica- hudba a řeckého slova therapeia- léčení, cvičení. Muzioterapie znamená tedy léčení nebo pomoc člověku hudbou. (Müller,2007, s.169)

    Definice muzikoterapie, která odpovídá mezinárodním standardům: "Muzkoterapie je předepsané použití hudby kvalifikovanou osobou za účelem dosažení pozitivních změn v psychologickém, tělesném, kognitivním a sociálním fungování jedince se zdravotními nebo edukačními problémy."(Americká muzikoterapeutická asociace, 1998 in Müller,2007, s.172)

    První muzikoterapeutický výcvikový program se konal v roce 1944 na Michiganské univerzitě. Muzikoterapie jako organizovaná profese se objevila roku 1950, tehdy byla založena Národní asociace pro muzikoterapii v USA. V roce 1998 vznikla Americká muzikoterapeutická asociace, jejím posláním je zvyšovat povědomí veřejnosti o muzikoterapii a rozšiřovat přístup ke kvalitním muzikoterapeutickým službám. V Evropě se vývoj muzikoterapie ubíral poněkud jiným směrem. Zde má tento druh terapie přibližně stoletou tradici jako součást psychoterapie. V současné době je muzikoterapie chápána jako samostatný obor, přesto ji mnozí autoři stále definují jako psychoterapeutickou metodu. Na mezinárodní úrovni má nejvýznamnější postavení Světová federace muzikoterapie, založená roku 1985. Jejím cílem je rozvíjet povědomí veřejnosti o muzikoterapii, podporovat výzkum, zavádět standardy muzikoterapeutické praxe, výcviku, etického chování muzikoterapeutů a mnoho dalšího. (Müller, 2007, s.169-170)

    V České republice není doposud muzikoterapie organizována žádným oficiálním způsobem, s muzikoterapeutickými praktikami se lze setkat jako se součástí jiných profesí. Z hlediska našich kulturních podmínek lze uvést čtyři úrovně chápání pojmu muzikoterapie, podle něhož lze muzikoterapii považovat za :

    1. specifickou formu psychoterapie,
    2. skupinové hudební aktivity, cílem je hlavně o zlepšení sociálních vazeb,
    3. součást léčebného a rehabilitačního procesu,
    4. psychohygienický proces. (Pokorná, 1982 in Müller, 2007, s. 170)

    Charakteristické znaky muzikoterapie

     

    Pro muzikoterapii jsou podle nejaktuálnějších definic charakteristické tyto znaky:

    • během terapeutického procesu využívá zvuku a hudby (rytmus, melodie, harmonie);
    • prostřednictvím společných hudebních zkušeností a komunikace rozvíjí terapeutický vztah, tj vztah    mezi klientem a terapeutem;
    • hudba má neverbálně komunikační, strukturální, emocionální a kreativní kvality;
    • je prováděna kvalifikovanou osobou;
    • cílovými skupinami muzikoterapeutické intervence jsou především jedinci se zdravotními a edukačními problémy; muzikoterapie je v současné době poskytována také širokým vrstvám populace nejrůznějších věkových skupin a schopností;
    • zkušenost s muzioterapií může vyvolat pozitivní změny ve všech dimenzích lidského organismu;
    • umožňuje uspokojení nejrůznějších fyzických, emocionálních, intelektuálních, sociálních a jiných potřeb klientů
    • muzikoterapeutické cíle jsou označovány jako nehudební cíle a zahrnují rozsáhlou oblast terapeutického působení- léčba, učení, rozvoj sociálních nterakcí a komunikace, sebevyjádření, motivace, zvládání bolesti a stresu, redukce rušivého chování, práce s emocemi, zvýšení kvality života, osobní a duchovní rozvojv atd.
    • může být realizována za různých uspořádání terapeutické situace (individuální, skupinová/ aktivní,  receptivní); 
    • má uplatnění v prevenci, léčbě i následné rehabilitaci.(Müller, 2007, s.171)

    Podle způsobu zapojení klienta se muzikoterapie dělí na aktivní a receptivní. Během aktivní muzikoterapie se jedinec zapojuje do terapeutické činnosti zpěvem, hru na tělo nebo na hudební nástroj. Základem receptivní muzikoterapie jsou poslechové aktivity. Efektivní je propojení poslechu hudby např. s imaginací, pohybem či relaxací. (Müller, 2007, s.173)

    Využití hudby při práci učitele

    Podmínky práce učitele ve škole obvykle neumožňují provádět muzierapii jako systematickou terapeutickou intervenci. Učitelé mohou výuku pouze obohatit o některé muzikoterapeutické prvky a postupy, které pomohou zefektivnit edukační proces. Způsoby použití hudby při práci učitele popisuje program Akcelerované učení. Jedná se o model, který využívá mnohostranné možnosti aplikace hudby v edukačním procesu. Hudba je využívána k aktivaci žáků, k prohloubení koncentrace v důležitých okamžicích vyučovací hodiny a usnadnění zapamatování důležitých informací. Žáci se učí vyjadřovat se a hodnotit se prostřednictvím hudby. Hudba vytváří podnětné prostředí a navozuje přijemnou atmosféru během školního dne a stává se relaxačním prostředkem. (Müller, 2007, s.190-191)

    Použité zdroje a literatura

    • MÜLLER, O.Terapie ve speciální pedagogice.Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN: 80-244-1075-3.     
    Klíčová slova
    • Akcelerované učení
    • hudba
    • relaxace
    • terapie