Přidat do kolekce | nikdo zatím nehodnotil |
Tweet
|
Obsah
Toto heslo bylo založeno Jindřichem Strejčkem a je dále tvořeno ve spolupráci autorů (Viz na konci stránky).
Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování hesla.
Tematický plán stojí v linii základních dokumentů a materiálů, se kterými učitel pracuje, mezi vzdělávacím programem školy (konkrétně učebními plány a osnovami předmětu) a učebnicí. Z hlediska činností učitele má význam ve fázi přípravy a projektování výuky a rovněž ve fázi kontrolní a hodnotící (Vališová, Kasíková, 2007).
Podle Hausenblase je tematický plán u nás považován za hlavní nebo dokonce jediný dokument, který provází učitele a žáky průběhem roku, navzdory tomu, že je tento způsob plánování vzdálen cílům stanoveným v RVP a je poplatný spíše tradici výkladového vyučování zaměřeného na osvojování pojmů a poznatkových struktur, aniž by dostatečně zohledňoval individualizaci a vnitřní diferenciaci výuky, a rovněž jiné než kognitivní cíle (Hausenblas 2009, viz níže komentář k tomuto heslu).
Nový přístup v chápání tematických plánů přináší interpretace slova "téma" z jeho anglických ekvivalentů "topic" nebo "theme" (Vávra 2010, viz níže komentář k tomuto heslu).
Tematické plány a práce ČŠI
Zajímavé poznatky o pedagogické realitě týkající se práce učitelů s tematickými plány je možné nalézt v hodnotících dokumentech České školní inspekce. Inspekční zpráva z roku 2001 z nejmenované střední školy (gymnázium a obchodní akademie) poukazuje na to, že ČŠI v tomto případě nehodnotila samotný tematický plán (jeho kvalitu), ale jeho realizování ve výuce. Důležitější je však spíše fakt, že práce učitelů s tematickými plány je v některých případech velmi formální, bez autentického napojení na projektování či hodnocení výuky, jak bylo popsáno Kasíkovou.
"Tematický plán nepovinného předmětu matematika pro třídu 4x není ve školním roce 2000/2001 prakticky respektován (celek diferenciální a integrální počet rozplánovaný na 85 hodin nebyl zatím vůbec probírán). Pořadí probíraných tematických celků v průběhu školního roku ne vždy respektovalo plány, neboť se řídilo jejich sledem v učebnicích (třída 1x). V několika třídách bylo zjištěno asi měsíční zpoždění v porovnání s časovou strukturou plánů (5.x, 1.x, 5.y)" (upraveny identifikační informace).
Použité zdroje a literatura:
- VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H., aj. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1734-0
- použita inspekční zpráva z portálu České školní inspekce. Dostupné z WWW: <http://zpravy.csicr.cz/upload/2001001359.pdf>, navštíveno 25.2.2011
Příklady z praxe
Na tvorbě tohoto hesla spolupracovali:
- Klíčová slova (Upravit)
- Co sem odkazuje
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |
Komentáře
V základech nově pochopených gramotností (čtenářské, přírodovědné, matematické atd.), podobně jako v základech klíčových kompetencí je totiž zvládnutí určitých činností, operací, jejich provádění. Do tematického plánu však učitel zařazuje spíše pojmy, informace a údaje, případně hesla, za nimiž stojí poučka, definice atp.
Tematické plánování vychází z tradice výkladového vyučování, v němž bylo učiteli (i žákovi) nad tématem jasné, co bude v podstatě po celý rok ve třídě v programu výuky dominovat: učitel přijde a podá výklad. Ostatní činnosti se pak vztahují k osvěžení paměti minulých výkladů nebo k procvičení vyložených poznatků. Tvořiví a citliví mezi učiteli se pochopitelně vždy snažili toto základní pojetí výuky přivést blíže k procesům a způsobům, kterými se dítě a student opravdu učí už ve škole, avšak školský systém zatlačoval takové přístupy na vedlejší, nadbytečnou nebo nežádoucí rovinu.
Tematickým plánováním se usnadňuje cyklické či spirálové uspořádání učiva v ročnících, znesnadňuje se jím však učiteli i žákovi postupovat krok za krokem ve vlastním žákově poznávání a pochopování látky, nemluvě o utváření poznávacích i mravních postojů. Tematické plánování také představuje výuku jako proces jednotný pro všecky žáky najednou, zatímco procesy učení probíhají u každého žáka individuálně, i když se navzájem uvnitř některých skupin žáků podobají. Tematické plánování znesnadňuje učiteli individualizaci výuky tím, že při kontrole zvnějšku se snadno stává, že se zdá, že učitel "neprobral učivo", tzn. že názvy věcí, pojmů, vztahů, které by měli žáci pochopit, nebyly ve výuce učitelem vysloveny a žákem zapsány nebo projeveny v testu či ústním zkoušení. Přitom ovšem učitelé vědí, že podstatné je, aby si žák zapamatovaný důležitý údaj, pojem, souvislost dokázal vybavit při práci, při různých výkonech důležitých nikoli jen u tabule, ale hlavně při činnosti v daném oboru a v osobním životě.
Učitelé, jejichž výuka je naprogramována - naplánována podle soupisu témat, se tak ocitli v nepříjemné a neefektivní pozici: jejich výuka vlastně sleduje jiné cíle, než které jsou dány kurikulem, a vidí, jak neuspokojivě se jejich žáci k cílům posouvají
Úspěšnost výuky a vzdělávání bude patrně hodně záviset na tom, jak se podaří převést toto převážně tematické plánování a pojetí výuky na účinnější modely, například podle Kolbova cyklu nebo podle tzv. plánování pozpátku. V obou jsou východiskem jasně pojmenované, dosažitelné a smysluplné cíle výuky/učení, k nimž jsou přiřazovány aktivity, v nichž se žák postupně zdokonaluje tak, aby se k cílům blížil. Je samozřejmé, že mezi cíli jsou i závažné paměťové položky - údaje a data, pojmy, definice aj. - avšak cesta k jejich osvojení je shodná s cestou k zvládnutí operací s takovými pojmy. Ukládání do paměti probíhá zároveň s osvojením dovedností a s utvářením postojů, a tím dochází k takovému zapamatování, které se vybavuje včetně schopnosti použít zapamatované informace k řešení situací, úkolů, problémů...
Zdroj: GERSMEHL, P. Teaching Geography. New York : The Guilford Press, 2005. 278 s. ISBN 1-59385-154-5. upraveno 17:44, 3 Bře 2011