Přidat do kolekce              hodnotili 3 uživatelé

Hra

Stránka naposledy upravena 13:34, 18 Říj 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo doplněno PaeDr. Marií Pavlovskou, Ph.D., PdF MU,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla.

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Hru můžeme charakterizovat jako časově ohraničenou svobodnou činnost skupiny nebo jednotlivce, dítěte i dospělého, která vychází ze zájmu subjektu a její smysl je buď obsažen v činnosti samé, nebo stojí mimo hru (např. jako motiv nebo cíl). Potom je hra prostředkem k získávání různých potřeb nebo naplňování různých cílů. Hra se ale od praktických životních činností odlišuje svými specifickými pravidly a uvnitř obsaženými herními prvky, jimiž je např. soupeření nebo identifikace s rolemi. Hráči obvykle hra přináší uspokojení potřeby, zábavu, poučení, prožitek apod.

    Miloš Zapletal (1986) charakterizuje hru jako proces aktivní, dynamický, zaměstnávající v menší či větší míře duševní i tělesné schopnosti, které současně cvičí a rozvíjí.

    Psychologický slovník (Hartl, Hartlová, 2000) definuje hru jako jednu ze základních lidských činností, k nimž dále patří učení a práce; u dítěte je smyslová činnost motivována především prožitky, u dospělých má hra závazná pravidla, cíl nikoli pragmatický, ale ve hře samé.

    Pedagogický slovník (Průcha, Walterová, Mareš, 1998) definuje hru jako formu činností, která se liší od práce i od učení. Člověk se hrou zabývá po celý život, avšak v předškolním věku má specifické postavení – je vůdčím typem činnosti.

    ROGER CAILLOIS, francouzský filozof, rozlišuje čtyři základní typy her:

    1. Soutěživá hra čili zápas – poskytuje na začátku všem hráčům stejnou šanci a vyžaduje osobní výkon (sport)
    2. Hra založená na náhodě (ruleta, loterie)
    3. Hra, jejichž podstatou je potěšení z rotace, pohybu, pádu, závrati, z porušení stability (tanec, houpání)
    4. Hra založená na dočasném přijetí fikce (divadelní a dramatické aktivity – dramatická hra, kostýmování, maskování) (Machková, 2007)

    Výchovný význam hry

    V celé oblasti výchovy je hra využívána jako významný výchovný prostředek. S přihlédnutím k věkovým zvláštnostem patří mezi nejoblíbenější činnosti ve volném čase. Vhodně kompenzuje vyučování a působí jako relaxace. Je významným prostředkem nenásilného ovlivňování, a tedy výchovného vedení. Hry podle svého charakteru ovlivňují biologický, psychický i sociální rozvoj jedince. Podněcují pohybovou aktivitu, umožňují nenásilné získávání zkušeností, nových poznatků, dovedností a rozvíjení schopností. Hry se podílí na utváření charakterových a volních vlastností. Protože hry probíhají většinou ve skupinách nebo dvojicích, mají významnou socializační úlohu. Učí děti zapojit se do skupiny, podřídit se pravidlům hry a osvojovat si pravidla sociálního soužití.

    Význam prožitku hry

    Jedním z významných atributů hry je prožitek. Není to nový fenomén, protože se uplatňoval střídavě s větší či menší intenzitou v různých historických obdobích dějin pedagogiky, ale nového rozměru nabývá s tzv. prožitkovou pedagogikou Kurta Hahna a jeho školy Salem na počátku 20. století. Pro současnou společnost je typické, že bezprostřední zkušenost je nahrazena zkušeností zprostředkovanou (nejčastěji pomocí médií). Obsahy a děje, které film či televize předkládá, člověk nezná z vlastního života. Dětem je stále více zkušeností předkládáno zprostředkovaně: v hodině přírodopisu je jim promítnut film o lese, sport prožívají pasivně před televizí atd. Hry jsou jednou z možností, jak dětem umožnit skutečný prožitek. Děti se mohou prostřednictvím hry zcela vžít do konkrétní role, plně ji rozehrát a prožít.

    Mravní význam hry

    Mravní význam her spočívá zejména v tom, že se děti musí řídit určitými pravidly. Pravidla mají ve hře dominantní postavení a plní hned několik funkcí. Jednak říkají účastníkovi hry, co může a nemůže dělat, aby naplnil podstatu hry, ale zároveň tuto skutečnost komplikují.

    Pravidla tedy vytváří překážky, které mohou být fyzické (doběhnout někam, vyšplhat, vyskočit, přelézt něco) nebo psychické (komunikovat s někým, podřídit se, vyřešit problém). Hráč je během hry postaven před otázku: Jak to udělat, abych danou překážku překonal a přitom neporušil pravidla? Organizátor (pedagog) přitom vychází z předpokladu, že budou-li hráči dodržovat pravidla ve hře, budou dodržovat i pravidla (zákony) v reálném životě. Hra je proto řazena v soudobých koncepcích výchovy mezi účinné prostředky mravní výchovy. I když hra nemusí být přímo určena k mravní výchově, vždy s sebou přináší celou škálu příležitostí, ve kterých se může projevit hráčův charakter.

    Simulační význam hry

    V širším pojetí lze mezi simulační hry zahrnout všechny hry a to proto, že každá hra vlastně simuluje (napodobuje) určitou situaci z reálného světa. V užším pojetí se však za simulační považují ty hry, pomocí kterých se hráči mohou v herním světě setkat se situacemi, které jsou v reálném světě jen ojedinělé. Podstata této ojedinělosti spočívá v nebezpečí, které s sebou tyto situace přináší.

    V simulačních hrách se užívá prvků dramatických her, účastníci vystupují v roli, která je rámcově definována a někdy i doplněna vnějšími znaky (kostýmy, rekvizitami).

    S hrou souvisí podle HUIZINGY také tajemství nebo přestrojování za jiné, tedy vstup do role, kostýmování a maskování.

    KARL BÜHLER soudí, že hra (speciálně dramatická hra napodobivá) dovoluje prožít teď a tady, bez odkladu, co je dítěti nedostupné, a učit se tak nejen vnějším projevům, ale i vnitřním postojům a citům.   (Machková, 2007)

    Dramatická hra

    • E. Machková: Dramatická hra, tj. námětová hra založená na mezilidském kontaktu a komunikaci, na setkávání různých lidských jedinců v situacích, osob, které na sebe vzájemně působí – řeší střetávání svých postojů a potřeb, přání a směřování a vytváření tak děje.
    • Základem dramatu a dramatičnosti je dramatická situace, tj. taková situace, v níž dochází k vzájemnému působení osob na svá jednání. Je tedy přirozené, že se dramatická hra stala jedním z prostředků té oblasti výchovy, která se dotýká zmíněné polarity individuálního a sociálního, experimentace a získávání zkušeností v mezilidském styku a vztahu osvojování si praktických dovedností občanských, získávání praxe, zkušenosti s chováním demokratickým, tolerantním, svobodným, s poznáváním sebe sama skrze zrcadlení druhých.
    • J. Valenta: znaky dramatické hry – role, konflikt, příběh, hry s konfliktními situacemi tvoří jádro dramatických rolových her. Jednak jsou přirozeně zajímavé, dokonce skutečně zajímavější než situace s hladce plynoucí komunikací. Hra s konfliktem nám umožňují široký nácvik zasahování, měnění situací, jejich rychlé analýzy, hledání strategií komunikace, ale i rozkrývání obecných principů lidské existence stojících za hrou.
    •  V dramatické hře jde především o mimetické – zobrazivé jednání účastníků dramatické hry, ve které dramatické osoby (lidé jednající) vytvářejí dramatické děje (jednání lidí), tedy takové jednání, kdy akce osoby jedné působí na osobu nebo osoby jiné.
    • Řeč a pohyb, polohy těla, svalové napětí, psychofyzické naladění, to vše při konkrétní akci v daném čase a prostoru – „teď a tady“ – vyvolává psychické pochody. V akci můžeme prozkoumávat doslova na vlastní kůži řadu situací, postojů a vztahů a vlastním vstoupením (přetělesněním) do prozkoumávané postavy můžeme obohatit své dosavadní představy.
    • V dramatické hře je „vyhrávání se“ základním prvkem vlastní aktivity účastníků dramatu. Je založeno na jedné ze základních stránek lidské tendence – přirozeně improvizovat a dramatizovat.
    • D. Svozilová: Významný pro tvořivou dramatiku je důraz na vlastnosti hry jako aktivity prožitkové, doprovázené pocitem svobody, spontánnosti a dobrovolného rozhodnutí.

    Didaktická hra

    • Používáme-li hru v pedagogickém procesu, který sám o sobě má pragmatický cíl, pak můžeme snadno zpochybnit tvrzení, že se jedná skutečně ještě o hru. Hledáme pak způsob, jak terminologicky vyjádřit, že sice jde ještě o hru, ale o použitou pro pedagogické účely. Vznikají pak názvy metod jako např. didaktická hra.
    • Didaktická hra umožňuje osvojování obsahů věcného učení a působí v první řadě na rozum, i když někdy může být jejím doplňkem hra v roli  (např. hra na obchod je v zásadě hrou v roli a může být zaměřena buď didakticky, na osvojování početních úkonů, znalost zboží apod., nebo dramaticky, tj. na vztahy mezi kupujícím a prodávajícím).
    • Cíl je vždy podřízen vzdělávání, proto jej stanovuje učitel. Vyvolává zájem žáků, aktivizuje jejich pozornost a zprostředkovává poznatky.
    • Vlastní hravá část má pro žáka největší význam. Učitel využívá hru pro její didaktický cíl, ale žák hraje hlavně pro zajímavou činnost. Hravou činností se tak dosahuje didaktického cíle. V didaktické hře musí být přesně vymezeno, co má žák dělat, aby pro něj tato činnost byla dostatečně zajímavá a přitažlivá. Vhodná je didaktická hra, při které žák ani nepozoruje, že plní určitý úkol, záměr.
    • Pravidla organizují hravou část tak, aby se skutečně zaměřovala na plnění daného úkolu. Žák dostává přesné instrukce, jak si má ve hře počínat, co může a nesmí dělat. Pravidla zabraňují tomu, aby se hra vyvíjela živelně. Pravidla jsou opěrným bodem pro myšlení a jednání žáků. Proto musí být stručná, jasná a přesná.. Musí poskytovat možnost kontroly a sebekontroly.
    • Vyhlášení výsledků, zhodnocení účasti jednotlivých žáků, skupin nebo třídy. Ukončení je vlastně kontrolou, jak žáci zachovali pravidla a splnili úkol, který jim byl zadán.
    • Didaktická hra by nikdy neměla vyústit do závisti a nevraživosti mezi žáky, nebo do podceňování schopností jednotlivých účastníků. Rozčarování ze hry snižuje její racionální výchovné využití.

     

    ___________________________________________________________________________________________________

    Toto heslo bylo založeno Hanou Fišerovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla.

    Stručně k heslu

    Forma činnosti, která se liší od práce i od učení. Výsadní postavení má v předškolním věku, kdy je vůdčím typem činnosti.

    Hra má řadu aspektů: poznávací, procvičovací, emocionální, pohybový, motivační, tvořivostní, fantazijní, sociální , rekreační, diagnostický, terapeutický.

    Zahrnuje činnosti jednotlivce, dvojice, malé skupiny i velké skupiny. K některým hrám jsou utné speciální pomůcky, sportovní náčiní, nástroje). Většina her má podobu sociální interekce s přesně formulovanými pravidly. (Průcha,Walterová, Mareš 2003)

    Teorie her

    Je speciální matematická disciplína, která zahrnuje studium výchozí situace, průběhu a výsledků některých her.

    Didaktická hra

    Analogie spontánní činnosti dětí, která sleduje didaktické cíle. Může se odehrávat v učebně, tělocvičně, na hřišti, v přírodě. Má svá pravidla, vyžaduje průběžné řízení a závěrečné vyhodnocení. Předností je stimulační náboj, zvašuje zájem žáků o prováděné činnosti, podporuje spolupráci, soutěživost, nutí je zapojovat životní zkušenosti, využívat poznatky a dovednosti. Některé hry se blíží modelovým situacím z reálného života. (Průcha, Walterová, Mareš 2003)

    ______________________________________________________________________________________________________

    Použité zdroje a literatura

    • PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8.
    • PAVLOVSKÁ, M. Dramatická výchova. Brno : CERM, 1998. ISBN 80-7204-071-5.
    • PAVLOVSKÁ, M. ed.: Cesta současné školy ke škole tvořivé. Brno : MSD, 2002. ISBN80-86633-02-
    • Valenta, J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. Praha : ISV, 1996. ISBN 80-85866-06-4.
    • Machková, E. Jak se učí DV. Praha : Artama, 2007. ISBN 80-7068-041-5.
    • SVOZILOVÁ, D.: Strukturovaná dramatická hra. In: Tvořivá dramatika. Praha : IPOS,  2000, č. 3, s. 11. ISSN 1211-8001

    Doporučená literatura a odkazy ke studiu

    • ANGIOLINO, Andrea. Hry s čtverečkovaným papírem a tužkou. Praha : Portál, 2000. 158 s. ISBN 80-7178-392-7.
    • SMITH, CH. A.: Třída plná pohody. Praha : Portál, 1994. ISBN 80-85282-82-8.
    • CANFIELD, J.; WELLS, H.: Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků. Praha : Portál, 1995. ISBN 80-7178-028-6.
    • WAY, B.: Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací. Praha :  ISV, 1996. ISBN 80-85866-16-1.
    • VYSKOČILOVÁ, E.; HERMOCHOVÁ, S. Interakční hry pro školní děti. Praha : Karolinum 1991. ISBN 80-7066-387-5.
    • HICKSON, A. Dramatické a akční hry. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-387-0.
    • BLÁHOVÁ, K. Uvedení do systému školní dramatiky. Praha : IPOS, 1996. ISBN 80-7068-070-9.
    • BUDÍNSKÁ, H. Hry pro šest smyslů. Praha : GEMA, 1990. ISBN neuvedeno.
    • DISMAN, M. Receptář dramatické výchovy. Praha : SPN, 1976.  
    • HERMOCHOVÁ, S. Hry pro život 1. Praha : Portál, 1994. ISBN
    • HERMOCHOVÁ, S. Hry pro život 2. Praha : Portál, 1994. ISBN
    • MACHKOVÁ, E. Úvod do studia dramatické výchovy. Praha: IPOS, 1998. ISBN 80-7068-103-9.
    • MACHKOVÁ, E. Improvizace s příběhem v angloamerickém dramatu. Praha : DAMU1996. ISBN 80-8583-16-3.
    • MACHKOVÁ, E.: Metodika dramatické výchovy. Praha : ARTAMA, 1993. ISBN 80-7068-105-5.
    • MLEJNEK, J. Dětská tvořivá hra. Hradec Králové : KSS, 1981.
    • ČAČKA, O. Psychologie imaginativní výchovy. Brno : MU, 1992. ISBN 80-210-0233-9.
    • Budínská, H. Ať si mohou naše děti ve své škole hrát! Praha : Artama, 1992. ISBN 80-7068-0407.
    • Erkert, A. Hry pro usměrňování agresivity. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-938-0.
    • Koťátková, S. a kol. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. Praha : Karolinum, 1998.
    • ISBN 80-7184-756-9.
    • Macková, S. Dramatická výchova. Brno: DiFa JAMU, 2004. ISBN 80-84529-93-4.
    • Morganová, N.; Saxtonová, J. Vyučování dramatu. Praha: STD, 2001. ISBN 80-901660-2-4.
    • Richter, L. Literatura, divadlo a my. Hradec Králové: KKS, 1985.
    • Šimanovský, Z. Hry pro zvládaní agresivity a neklidu. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-689-6.
    • Šimanovský, Z.; MARTIN,V. Hry pomáhají s problémy. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-408-0.

    Soubory 0

     

    Komentáře

    Je zobrazeno 3 z 3 komentářů: zobrazit vše
    Definice hry v úvodu je úzká - text se pak má zabývat jen hrou v tomto základním smyslu a do hesla nepatří matematická teorie her, která hru definuje jinak. Druhou možností je zabývat se hrou obecně - jsou také divadelní hry a známé pojetí hry podle Erica Berna a asi další.
    Zasláno 07:49, 12 Črvn 2011 ()
    Děkujeme za připomínky. Modul Wiki je otevřeným prostorem. Heslo můžete doplnit či poupravit, budeme rádi.
    Zasláno 08:51, 12 Črvn 2011 ()
    Další informace o didaktických hrách můžete také najít v článku Didaktická hra a její význam ve vyučování Libuše Sochorové - http://goo.gl/iXFiM
    Zasláno 12:26, 26 Říj 2011 ()
    Je zobrazeno 3 z 3 komentářů: zobrazit vše
    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.