Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Padovská škola

Stránka naposledy upravena 09:28, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Hlavní představitelé padovské školy:

    ANDREA MANTEGNA (1431 – 1506): vedle Giovanni Belliniho nejvýznamnější severoitalský
    malíř. Kromě zvláštního stylu malby, který dokládá jeho zaujetí pro antické tvarosloví (např. postavy v jeho obrazech nosí tógy) a archaické přírodní formy, vyniká především netradičním pojetím perspektivy, kterou užívá nejenom k výstavbě obrazového prostoru, ale i  k emotivnímu působení na diváka. Volí neobvyklé úhly pohledu, neobvyklé umístění horizontu a perspektivní zkratky,aby byl divák co nejvíce vtažen do prostoru obrazového děje. Stal se tak průkopníkem iluzivního malířství,které se později plně rozvinulo v období baroka.

    Po učednických letech v rodné Padově se malíř přestěhoval do Mantovy, kde vstoupil kolem
    roku 1459 do služeb rodu Gonzagů.

    Hlavní díla:

    fresky v Camera degli Sposi (Novomanželské síni) v Palazzo Ducale v Mantově (1465-1474. Fresky představují jeden z největších a nejpůsobivějších freskových cyklů v italském malířství, v němž se stal Mantegna prvním malířem iluzívně pojaté výzdoby interiéru.Symbolicky i malířsky nejvýznamnější součástí výzdoby je iluzívní úprava stropu s centrálním okulem s otevřenou oblohou a andílky v ostré perspektivní zkratce zvané „di sotto in su“(„odspoda nahoru“), kterým je zde symbolicky vyjádřena boží přítomnost a svědecké potvrzení právě konaného obřadu);

    Oplakávání Krista (kol. r.1480; tempera na plátně; 66 x 81,3 cm; Pinacoteca di Brera, Miláno. Odvážná zkratka Kristova ležícího těla, jehož nohy jsou obráceny směrem k divákovi a jakoby vystupují z obrazového prostoru, byla často hodnocena jako urážlivá a neodpovídající vážnosti zobrazeného tématu.Zatímco divákovu pozornost  přitahují Kristovy zející rány, které jsou namalovány s až  naturalistickou věrohodností, má hlavní význam v obraze nádobka s posvátným olejem, jež zde odkazuje na obřad Kristova posledního pomazání a svou existenci jako významné křesťanské relikvie, která se ztratila poté, co se po pádu Byzance dostala do rukou Turků);

    Triumf Caesarův (1486-1492; tempera na plátně; 278 x 279 cm; zámek Hampton Court. Cyklus devíti obrazů zobrazuje imperátora se svým doprovodem, jehož okázalou nádheru doplňují, podobně jako v antickém Římě, sloni, obětní zvířata, válečné vozy, trofeje a válečná kořist).

    Další díla:

    triptych s Klaněním sv. tří králů (kol. r.1464; tempera na dřevě; Galleria degli Uffizi, Florencie);
    Pala di San Zeno v kostele San Zeno ve Veroně (1457-1460; tempera na dřevě; 450 x 480 cm; retabulum s Trůnící Madonou a světci doplňují dvě desky predely – Ukřižování,jež se nyní nachází v Musée du Louvre v Paříži, a Kristus v Getsemanské zahradě, kterounyní chová Musée des Beaux-Arts v Tours);

    Smrt Panny Marie (kol. r.1461; Museo del Prado, Madrid);

    Madona s dítětem a cherubíny (kol. r.1485; Pinacoteca di Brera, Miláno);

    Parnas (1497; tempera na plátně; 160 x 192 cm; Musée du Louvre, Paříž);

    Madonna della Vittoria (1496; tempera na plátně; 280 x 166 cm; Musée du Louvre, Paříž).

     

    CARLO CRIVELLI (1430/1435 – 1495):   žák Andrey Mantegni, od něhož převzal zálibu v práci s perspektivou, kterou zvláště uplatňoval ve složitých konstrukcích svých palácových architektur. Jeho styl, jenž nejlépe charakterizují obrazy Zvěstování se sv. Emidiem pro kostel v Ascoli Piceno (1486; olej na plátně; 207 x 146,5 cm; National Gallery, Londýn) nebo Madona s malou svíčkou (1490-1492; Pinacoteca di Brera, Miláno) z hlavního oltáře dómu v Camerinu, je prostoupen množstvím detailů a okázalým přepychem, který byl typický pro byzantsko-benátskou tradici na pomezí mezi pozdní gotikou a ranou renesancí.

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova