Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Itálie

Stránka naposledy upravena 12:12, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    ITÁLIE:   v Itálii měl impresionismus své předchůdce ve skupině toskánských malířů, kteří se nazývali Macchiaioli (it. „macchia“ = skvrna; podle větších nebo menších barevných ploch, jejichž ostré přechody vznikaly zesílenými kontrasty světla a stínu). Podobně jako umělci barbizonské školy odmítali klasicistní a romantickou akademickou tradici, malovali v plenéru a snažili se v duchu realismu zachytit přirozenou podobu krajiny s její náladovostí, vzdušnou atmosférou, světlem a typickou barevností.

    Ke zpočátku malé skupině umělců, kteří se od roku 1848 scházeli a diskutovali v kavárně Michelangiolo na Via Largo ve Florencii a k nimž mj. patřili Serafino de Tivoli (1826-1892), Telemaco Signorini (1835-1901),Giovanni Fattori (1825-1908) a Vito d’Ancona (1825-1884), se postupně přidávali další malíři z Toskánska i z Neapole, např. Domenico Morelli (1826-1901), Giuseppe Abbati (1836-1868), Adriano Cecioni (1836-1886) a Silvestro Lega (1826-1895).

    Nástup skutečného francouzského impresionismu v Itálii však souvisí teprve s těmi umělci, kteří odešli do Francie, aby se zde naučili impresionistické technice a na výstavách zhlédli díla tvůrců nového směru. Z těch nejvýznamnějších to byli: Giuseppe de Nittis (1846-1884), účastník 1. impresionistické výstavy v roce 1874, mondénní portrétista Giovanni Boldini (1842-1931) a Benátčan Federico Zandomeneghi (1841-1917), jenž se přátelil s Renoirem i Degasem a absolvoval celkem 4 impresionistické výstavy v Paříži.

     

    GIOVANNI FATTORI (1825 – 1908):   přední představitel skupiny Macchiaioli, jenž začínal jako malíř historických obrazů a různých výjevů s vojenskou tématikou. Později přešel ke krajinomalbě a k malbě v plenéru zásluhou krajináře Giovanniho Costy, který jej seznámil s uměním Camilla Corota a barbizonských mistrů. Jeho vrcholná díla z let 1861 – 1883, jako například Italské pole po bitvě u Magenty (1862, Galleria d’Arte Moderna, Florencie), Princ Amadeo Feritio u Custozy (1870; Pinacoteca di Brera, Miláno) nebo Útok na Madonna della Scoperta (1862; Museo Civico Fattori, Livorno) vznikala jako syntéza menších plenérových studií světla a vzdušné atmosféry a rozměrných ateliérových kompozic vytvořených na podkladě studijních materiálů.

     

    GIUSEPPE DE NITTIS (1846 – 1884):   spolu s Giovannim Boldinim a Federicem Zandomeneghim hlavní představitel italského impresionismu. Zpočátku byl ovlivněn malíři ze skupiny Macchiaioli, s nimiž vystavoval ve Florencii, ale po druhé návštěvě Paříže v roce 1872 přijal pozvání Edgara Degase na 1.impresionistickou výstavu (1874) a začal rozvíjet osobitou impresionistickou malbu na bázi přesné kresby a jemně odstupňované barevné škály.

    Významná díla:

    Náměstí Pyramid (1875; Musée d’Orsay, Paříž);

    Náměstí Carrouselu a ruiny Tuilerií (1882; Musée d’Orsay, Paříž);

    Autoportrét (1883; Pinacoteca Giuseppe de Nittis, Barletta, Itálie);

    Salonek princezny Matildy (1883; Pinacoteca Giuseppe de Nittis, Barletta, Itálie);

    Dostihy v Longchamps z hlavní tribuny (1883; Pinacoteca Giuseppe de Nittis, Barletta, Itálie);

    Snídaně v zahradě (1884; Pinacoteca Giuseppe de Nittis, Barletta, Itálie);

    Neapolitánka (Signora Napoletana) (nedatováno; soukromá sbírka).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova