Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Čechy a Morava

Stránka naposledy upravena 12:14, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    ČECHY A MORAVA:   i když český impresionismus nedosáhl podoby francouzského vzoru, byl rozvíjen řadou umělců, kteří se s ním seznámili v cizině. Např. Joža Úprka (1861-1940) poznal tento způsob malby za studií v Mnichově, Václav Radimský (1867-1946) v malířské kolonii Clauda Moneta v Giverny a Antonín Slavíček (1870-1910) v Paříži.

    Hlavní podněty k rozvoji impresionistické malby vzešly z krajinářské tvorby některých (tímto směrem orientovaných) žáků Mařákovy krajinářské školy na pražské AVU. Vedle Antonína Slavíčka, který zde působil jako vůdčí osobnost svých vrstevníků, k nim mj. patřili Otakar Lebeda (1877-1901) aStanislav Lolek (1873-1936).

     Další podněty vzešly z  tvorby těch žáků  Hynaisovy figurálky, kteří, jako například Miloš Jiránek (1875-1911), sice navazovali na Hynaisův náladový luminismus, ale přetvářeli jej ve specificky českou podobu  impresionismu.

     

    ANTONÍN SLAVÍČEK (1870 – 1910):   žák (a v letech 1899-1900 i vedoucí) krajinářské školy Julia Mařáka na pražské AVU (1887-1891; 1894-1899); vůdčí osobnost generace malířů, kteří začínali tvořit na přelomu století (generace 90. let). Evropskou předimpresionistickou a impresionistickou malbu poznával se spožděním několika desetiletí při studijním pobytu ve Francii a na výstavách, které se uskutečnily v Praze v letech 1902 (francouzské umění), 1903 (worpswedská skupina), 1905 (Edvard Munch) a 1907 (francouzský impresionismus). Vycházel však i z tvorby domácích krajinářů, zejména z náladového pojetí intimních krajinných zákoutí svého učitele Julia Mařáka a plenérových obrazů Antonína Chittussiho. Prošel několika etapami tvůrčího vývoje, na jehož začátku jsou náladové obrazy oblíbených pražských i venkovských lokalit (Veltrusy, Okoř, Luhačovice, Liboc) a na jehož konci jsou monumentálně pojaté obrazy z Českomoravské Vysočiny a z Prahy, v nichž překonává ryze vizuální a proměnlivou podobu impresionistické krajiny a (podobně jako velký Paul Cézanne) směřuje k zachycení jejího trvalého, ale zároveň i epického a výrazového charakteru.

    Významná díla:

    Předjaří na Okoři (1890; olej na plátně na lepence; České muzeum výtvarných umění, Praha);

    Letná v dešti (1896; olej na dřevě; Galerie hlavního města Prahy, Praha. Významnou součástí Slavíčkovy krajinářské tvorby je mnoho malých, často skicovitých obrázků, které jsou malovány na dřevěné nebo překližkové desky. Vznikaly během malířových pobytů v Kameničkách a Oldřichovci nebo v okolí pražského ateliéru na Letné, odkud je i obraz Letné v dešti. Svým důrazem na spontaneitu v podání barev i rukopisu dokládají jeho směřování k jinému, osobnostně angažovanějšímu a expresívnějšímu, pojetí krajinomalby, než k jakému směřovali impresionisté);

    Ve Veltruském parku (1896; olej na kartonu; Národní galerie, Praha);

    Veltruský park (1897; olej na plátně; České muzeum výtvarných umění, Praha);

    Slunce v lese (1898; olej na plátně; Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem);

    Červnový den (1898; tempera na lepence; Národní galerie, Praha. Obraz Červnový den, který Slavíček namaloval o prázdninách roku 1898 na Okoři, je považován za první dílo, v němž dokázal integrovat intenzívní sluneční světlo, čistou barvu, uvolněný malířský rukopis i náladovost ve svébytný projev impresionistické malby);

    U nás v Kameničkách (1904; olej na plátně;  Národní galerie, Praha.  Krajinu v okolí Hlinska, a zejména pak malebnou vesnici Kameničky, objevil Slavíček pro svoji tvorbu na základě četby románu J. V. Raise Západ. Vedle snahy o zachycení ryze výtvarnýchkvalit krásné krajiny s táhlými  kop-

    ci a vysoko letícími mraky, zde směřovalo malířovo úsilí také k vyjádření krásy jako apoteózy české krajiny a jejích obyvatel tak, jak o to usilovali jeho předchůdci-krajináři v období romantismu a realismu);

    Pohřeb v Kameničkách (1905; olej na plátně; Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem);

    Pod Letnou (1905-1906; olej na plátně; Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem);

    Pohled na Prahu od Ládví (1908; tempera na plátně; 230 x 160 cm; Galerie hlavního města Prahy, Praha. V roce 1908 vyhlásilo město soutěž na obraz s pohledem na Prahu, jenž měl zdobit pavilon hlavního města na výstavě při příležitosti 60. jubilea panování císaře  Františka Josefa I. Na rozdíl od konvenčně pojatého hradčanského panoramatu Jaroslava Šetelíka, zvolil Slavíček „nemalebný“ pohled na Prahu od Ládví, v jehož panoramatickém záběru se otevíral pohled na čtvrť Holešovic s kouřícími komíny továren a střechami chudých obydlí. Část obrazu přitom zahalil do modravých tónů připomínajících smog, za což sklidil ostrou kritiku uměnímilovné, leč konzervativní, veřejnosti);

    Praha z Letné (1908; olej na plátně; 390 x 188 cm; Galerie hlavního města Prahy, Praha. V obraze Prahy z Letné, jenž vznikl jako bezprostřední inspirace předchozím dílem Pohled na Prahu od Ládví, Slavíček navázal na ideu komplexního záběru městské veduty, v níž, jak sám říká, chtěl zachytit velkoměsto jako ...„moderní město plné čilého ruchu“..., ale ...„se starými věžemi, které jsou opravdovými stopami dávného středověku“...);

    Pohled k Troji (1908; olej na plátně; 193 x 144 cm; Národní galerie, Praha);

    Chrám sv.Víta (1909; olej na plátně; Galerie hlavního města Prahy, Praha);

    Žamberecká silnice (1909; olej na plátně; nedokončeno; Národní galerie, Praha. Poslední obraz, který Slavíček rozmaloval před svou osudnou nehodou, kdy jej při koupání v říčce Zdobnici v Orlických horách ranila mrtvice, lze chápat ve své osudem přervané nedokončenosti jako umělcovo kredo s několika symbolickými prvky (zejm. s motivem cesty, jako symbolu životní pouti, a alejí vysokých, divoce rostoucích stromů, které lze v obraze chápat jako moderní zpřítomnění biblického stromu života). Ty se zde vztahují nejenom k samotné osobnosti umělce, ale i k duchu a poslání doby, v níž Slavíček tvořil).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova