Přidat do kolekce              hodnotil 1 uživatel

Protorenesance v Itálii

Stránka naposledy upravena 09:42, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Termínem „protorenesance“ (který do dějin umění zavedl švýcarský historik kultury Jacob Burckhardt) je označováno antikizující kulturní a umělecké hnutí v 11. – 13. století, které se rozvíjelo ve střední Itálii a které jistými specifickými znaky předznamenávalo umění renesance 15. a 16. století. Zejména florentská a toskánská sakrální architektura té doby vycházela z antických (především starokřesťanských) vzorů v dispozici svých bazilik a baptisterií. K základním znakům této architektury patřila:

    -          přísně geometrická kompozice vycházející ze základních geometrických tvarů (čtverce, kruhu, polokruhu a rovnostranného trojúhelníku) a trojičného dělení jednotlivých částí stavby;

    -          segmentace stěn průčelí otevřenými a slepými arkádami inspirovaná konstrukcí římských akvaduktů a amfiteátrů;

    -          konstrukce užívající antikizující stavební články;

    -          výzdoba vnitřních a vnějších stěn inkrustací barevnými mramory.

    Architektura protorenesance zvláště ovlivnila první generaci renesančních umělců, mj. i Filippa Brunelleschiho, kteří se domnívali, že jde o antické stavby.

     

    Významné stavby protorenesance ve Florencii:

    bazilika San Miniato al Monte (11. stol. – pol.15. stol.; přísně geometrické kompozici průčelí, jež je komponováno do čtverce a osazeno  pěti slepými arkádami a třemi portály, odpovídá symbolika trojičného členění vnějších i vnitřních částí stavby. Zatímco božskou sféru  symbolizuje vyšší patro štítu oddělené římsou a osazené mozaikou Krista-Pantokratora s Pannou Marií a sv. Miniatem, světskou sféru zde symbolizuje přízemí, jehož arkádová a portálová dispozice vychází ze vzorů antického paláce a předznamenává tak typický (arkádový) motiv budoucí renesanční architektury);

    baptisterium San Giovanni (11. stol. – pol.15. stol.; z řady architektonických prvků, které při-pomínají návaznost stavby na římskou (zejména starokřesťanskou) antiku, patří k nejtypičtějším okto-gonální půdorys (užitý např. na baptisteriu ariánských v Ravenně z let 493-526), vnitřní ochoz v patře, arkádové členění vnitřku i vnějšku stavby a bohatá mramorová inkrustace stěn i podlah).

     

    Významné stavby protorenesance v Pise: (slávu města po jeho vítězstvích nad Saracény demonstruje komplex s dómem, kampanilou, baptisteriem a camposantem (hřbitovem) vybudovaný v 11. – 14. století. Na rozdíl od střízlivých a přísně proporčních fasád ve Florencii vynikají tyto stavby monumentalitou, bohatým dekorem, plasticitou využívající kontrastů světla a stínu a množstvím slepých arkád a trpasličích galerií. Barevné intarzie zde nekomponují plochu, ale přispívají, v duchu byzantského a islámského umění, k demonstraci moci, bohatství a slávy městského státu)

    dóm Santa Maria Assunta (1064-1118, 1597-1604; podobně jako na florentském San Miniatu se nad přízemní palácovou fasádou s portály a slepými arkádami zvedá chrámové průčelí, symbol božské sféry – zde v podobě čtyřpatrové sloupové galerie zakončené trojúhelníkovým štítem. Socha Panny Marie s dítětem na jeho vrcholu je výrazem díků města nejenom za obchodní úspěchy, ale i za vítěztví pisánské flotily nad Saracény, kterého dosáhla v rozhodující námořní bitvě u Palerma);

    baptisterium (Battistero)(1152-1256; nové baptisterium, jež je symbolicky umístěno na ose střední lodi dómu, se svým kruhovým půdorysem, dvoupatrovou galerií a vysokou kuželovitou kupolí nejvíce připodobňuje svému vzoru, jímž je (tak, jako většiny ostatních středověkých centrálních staveb) chrám Božího hrobu v Jeruzalémě).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.