Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Čechy a Morava

Stránka naposledy upravena 11:46, 15 Kvě 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Pronikání a postupné rozšíření barokní architektury začalo v českých zemíchdobou pobělo­horskou (po r. 1620) a bylo spjato s procesem rekatolizace a upevňování moci vítězných Habsbur­ků. Nová architektura (jak světská, tak církevní), kterou k nám zpočátku přinášeli cizí umělci, se dlouhou dobu, až do poloviny 17.století, prolínala se staršímmanýrismem, ale postupně nabývala svébytné národní podoby a v období vrcholného baroka již dosáhla světově srovnatelné úrovně. Zá­roveň zde vznikaly i specifické formy architektury, například tzv.selské baroko abarokní gotika,jež nemají jinde ve světě obdoby. Podobně jako gotika, i barokní architektura u nás zdomácněla, rozšířila se po celé zemi a měla rozhodující podíl na formování krajiny, městských i venkovských aglomerací a životního prostředí.

    Periodizace:

    1.     rané baroko (1595 - 1675; období pronikání nového slohu a jeho prolínání s přetrvávajícím manýrismem; převažujeklasicizující směr barokní architektury);

    2.     vrcholné baroko (1675 - 1740; období formování národní podoby slohu; vznikají vrcholná díla a specifické formy architektury, např.barokní gotika; převažujedynamizující směr barokní architektury);

    3. pozdní baroko a rokoko(1740 - 1780; období prolínání rokokových i klasicizujících forem, které převažují v rámci doznívajícího slohu; vzniká tzv.selské baroko).

    Rané baroko (1595 - 1675):  s nástupem protireformace vzniká v českých zemích mnoho církevních staveb (chrámy, kaple, jezuitské koleje, poutní místa aj.), jejichž architektura je ještě poplatná pozdní renesanci a manýrismu. Přechodné období zde representují zejména italští architekti pracují­cí pro Rudolfa II., jeho bratra Matyáše a českého šlechtice Albrechta z Valdštejna.

    Po skončení třicetileté války nastalo období stavební konjunktury, kdy k nám přicházeli ze severní Itálie členové stavitelských rodin, kteří zde budovali rozlehlé stavby v klasicistním stylu. K nejvýznamnějším z nich patřiliFrancesco Caratti (1615/20-1677), Carlo Lurago (1615-1684)        a  Giovanni Battista Orsi(†před r. 1641).

    Raně barokní stavby v Praze:

    Matyášova brána na Pražském hradě(1614;Giovanni Maria Filippi);

    Valdštejnský palác na Malé Straně(1623-1630;Giovanni Battista Pieroni,Andrea Spez-

    zaaj. Obrovský palác, na jehož stavbu padly pozemky asi třiceti malostranských nemovitostí, zahr­nuje, kromě několika křídel rozložených kolem čtyř dvorů, prostornou a bohatě zdobenousalu ter- renu,grottus umělými krápníky,voliéru,jízdárnua rozsáhlou, promyšleně komponovanou za­hradu v italském stylu);

    kostel Panny Marie Vítězné na Malé Straně(1611-1612; Giovanni Maria Filippi);

    Černínský palác na Loretánském náměstí (1669-1677; Francesco Caratti.Dvoupatrová čtyřkřídlá budova, jež byla postavena pro hraběte Humprechta Černína z Chudenic, vyniká monu- mentalizováným průčelím(o délce 150 m)vpalladiánském stylučleněném třiceti polosloupy vyso­kého řádu);

    jezuitská kolej Klementinum s kostelem sv. Salvátora na Starém Městě(nejstarší částí Klementina jedvoupatrové křídlo do Křižovnické ulicevybudované od r.1653podle pro­jektuFrancesca Carattiho);

    kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí(1665-1670; Carlo Lurago).

    Raně barokní stavby mimo Prahu:

    poutní kostel P. Marie ve Staré Boleslavi(1617-1623;jedna z prvních sakrálních staveb na českém venkově vytvořená podle vzorů G.B. da Vignoly);

    poutní místo s kostelem P. Marie na Svaté hoře u Příbrami(1658-1675; Carlo Lura­go);

    letohrádek Humprecht u Sobotky(okr. Jičín;1667-1668; Carlo Lurago);

    zámekvRoudnici nad Labem (1652-1684; Francesco Caratti, Antonio della Portaaj.).

    Vrcholné baroko (1675 - 1740): další vývoj české barokní architektury podnítil na počátku vrcholného období  Francouz Jean  Baptiste  Mathey  (kol. 1630-1695/6), jenž svou  kultivovanou, monumentálně cítěnou tvorbou v římském klasicizujícím stylu obohatil českou církevní i profánní architektu­ru o nové kompoziční typy.

    Dynamický směrvrcholného baroka přinesli do našich zemí rakouští architekti Fischer von Erlach (zámek Vranov nad Dyjí, Clam-Gallasův palác)a Johann Lucas von Hildebrandt (kostel sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí, průčelí zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou),avšak jeho specificky českou podobu zde vytvořili především členové rozvětvené rodiny Dientzenhoferů z Horního Bavorska, konkrétně Kryštof Dientzenhofer (1655-1722)a jeho syn Kilián Ignác            Dientzenhofer (1689-1751),jenž se stal jednou z nejvýznamnějších osobností pozdního baroka v Evropě.

    Vedle dalších významných tvůrců české barokní architektury, knimž patří mj. Giovanni Battista Alliprandi (po 1665-1720)a František Maxmilián Kaňka (1674-1766),má mimořádné postavení osobnost Jana Blažeje Santiniho-Aichla (1677-1723),originálního představitele dyna­mického směru středoevropského vrcholného baroka a tvůrce barokní gotiky.

    JEAN BAPTISTE MATHEY (kol. 1630 - 1695/6): francouzský malíř a architekt, hlavní představitel české architektury na počátku období vrcholného baroka. Ve své tvorbě vycházel z klasických fo­rem římského baroka,které však rozvíjel v rámci nově pojímané (tvarově a prostorově bohatší) kompozice stavby.

    Hlavní díla:

    zámek Trója v Praze(1678-1685; první pražská předměstská vila v barokním slohu, která se stala vzorem pro trojkřídlé zámecké stavby s převýšenou střední částí, v níž je umístěn hlavní sál); křižovnický kostel sv. Františka na Křižovnickém náměstí v Praze(1679-1689; nej- významnější Matheyova sakrální stavba je ukázkou jeho jasně definované geometrické kompozice, která zde vychází z půdorysu rovnoramenného kříže a čistých, rytmicky traktovaných geometric­kých tvarů, které vrcholí impozantní kupolí na zvláště vysokém tamburu).

    Další stavby v Praze:

    Toskánský palác na Hradčanském náměstí(1689-1691);

    Arcibiskupský palác na Hradčanském náměstí(1675-1679);

    kostel P.Marie u kajetánů (teatinů) na Malé Straně(1691-1717).

    KRYŠTOF DIENTZENHOFER (1655 - 1722): německý stavitel a architekt; bratr Georga, Wolf­ganga, Leonhardaa Johanna Dientzenhoferovýcha otec Kiliána Ignáce Dientzenhofera.Jako stavitel pracoval pro řadu významných architektů (G. B. Alliprandiho, F. Carattiho, F. M. Kaňku aj.) a realizoval mnoho staveb v Praze i na venkově. Je pokládán za tvůrce českého dynamického baroka,v němž rozvíjel především podněty Francesca Borrominiho (v možnostech tvarování konvexně-konkávního průčelí) a Guarina Guariniho ( v možnostech tvarování kleneb - tzv. guarinesek), které aplikoval nejčastěji na půdorysu tvaru prodloužené centrály složeném z průniků elipso­vitých křivek.

    Hlavní díla:

    kostel sv. Markéty benediktinského kláštera v Praze - Břevnově(1710-1715; v dy­namicky tvarovaném sálovém prostoru chrámu vynikají šikmo směřující oblouky klenebných pasů vyvolávající zde dojem rytmického vlnění stěn,které prochází celým vnitřkem lodi a zklidňuje se až v půlkruhovitě uzavřeném chóru);

    loď a průčelí kostela sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze(1704-1711; 1709-1717; mistrovské Dientzenhoferovo dílo a zároveň nejvýznamnější barokní stavba v Praze je ukázkou ar­chitektova progresivního rozvinutí tvorby hlavních protagonistů římského radikálního baroka - Francesca Borrominiho a Guarina Guariniho. Zatímco jako vzor průčelí si zde zvolil variace kon- vexně-konkávních křivek na Borrominiho kostele San Carlo alle Quattro Fontane v Římě, v konstrukci mohutného sálového prostoru chrámové lodi s bočními kaplemi, galeriemi a složitou klenbou na systému protínajících se elipsoidů navázal na Guariniho klenebné systémy zvané guari-nesky).

    Další díla:

    zámecký kostel Zjevení Páně ve Smiřicích(1699-1713);

    klášterní kostel sv. Josefa v Obořišti(1702-1711);

    kostel sv. Kláry v Chebu(1708-1711);

    klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie v Nové Pace(1709-1724).

    KILIÁN IGNÁC DIENTZENHOFER (1689 - 1751): český architekt narozený v Praze; společně         s Janem Santinim nejvýznamnější představitel vrcholně barokní architektury v Čechách, syn Kryš­tofa Dientzenhofera, s nímž na řadě staveb spolupracoval. Po školení ve Vídni, kde poznal dílo Lu- case Hildebrandta (zejména jeho pojetí Guariniho klenebního systému), a cestách po Itálii, se vrátil do Prahy (1715), kde později převzal vedení otcovy stavitelské dílny. Ve své architektuře navázal na dynamické barokosvého otce, které však obohatil o nové variace vnějších a vnitřních forem, nápadité iluzívní pohledy i výraznější tvarovou expresivitu a dovedl do specifické podoby českého barokního slohu.V sakrální architektuře postupně dospěl k syntéze podélného a centrálního ty­pu,který lze zjednodušeně charakterizovat jako průnik centrálního, složitě profilovaného, podélně oválného prostoru s dvojicí menších oválů po stranách.

    Ve svých pozdních dílech však již (v rámci evropského trendu) směřoval ke klasicismu, s výjimkou některých rokokových staveb, na nichž spolupracoval s Anselmem Luragem.

    Hlavní díla:

    letohrádek Michnů z Vacínova (zv. Amerika) v ulici Ke Karlovu na Novém Měs­tě v Praze(1712-1720; jedna z prvních Dientzenhoferových samostatných prací je zároveň jed­nou z jeho nejkrásnějších profánních staveb);

    poutní kostel Narození P. Marie v Nicově(1717-1726; příklad Dientzenhoferova klasici- zujícího pojetí stavby založené na přísně centrální dispozici tvaru řeckého kříže, jejíž celek tvoří aditivní soustava navzájem uzavřených forem);

    průčelí poutního místa Lorety na Loretánském náměstí v Praze(1720-1722; střídmě řešené průčelí stavby nenápadně narušují pouze dva postranní rizality, které udělují dlouhé průčelní frontě lehce zvlněný pohyb, a štíhlá vysoká zvonice(s proslulou zvonkohrou)v ose stavby oživující celou fasádu svou malebnou a téměř rokokovou dekorativností);

    kostel sv. Vojtěcha v Počaplech(1724-1726);

    přestavba kostela sv. Tomáše na Malé Straně v Praze(1725-1731; důslednou baroki­zací původně gotické baziliky vyniká hlavně průčelí,jehož dynamické formy zároveň prostupují       i celým prostorem chrámového trojlodí);

    vlastní vila zv. Portheimka v Praze na Smíchově(1725; v 19. století vlastnila vilu rodina továrníka Porgese z Portheimu);

    komplex benediktinského kláštera v Broumově(1726-1748);

    kostel sv. Jana Nepomuckého na Skalce na Novém Městě v Praze(1730-1739);

    budova Invalidovny v Praze — Karlíně(1731-1737; malá část velkolepého projektu vojen­ské invalidovny(který byl financován z nadace pro vojenské invalidy hraběte P. Strozziho)je příkladem Dientzenhoferova příklonu ke klasicismu poté, co kolem roku 1730 navštívil Paříž);

    kostel sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze(1732-1735);

    kostel sv. Maří Magdalény v Karlových Varech(1732-1736);

    kostel P. Marie Bolestné v Dobré Vodě u Českých Budějovic(1733-1735);

    chór a kupole kostela sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze(1737-1752; rozměrnost prostoru chóru, založeného na trojlistém půdorysua rozšířeného hlubokými výklenky, násobí množství světla, které sem dopadá okny vysokého tamburu).

    Další díla:

    kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech v Praze(1720-1729);

    dům U Zlatého jelena v Tomášské ulici na Malé Straně v Praze(1725-1726);

    kostel sv. Bartoloměje na Starém Městě(1726-1731);

    dostavba kostela sv. Karla Boromejského na Novém Městě v Praze(1730-1736); kostel sv. Klimenta v Odolené Vodě(1732-1735);

    kostel sv. Františka Xaverského v Opařanech(1732-1735; typická dientzenhoferovská stavba na podélném půdorysu ze dvou elips a dvou konkávních prostorů na východní(presbytář)      a západní(kruchta)straně tvoří bohatě členěný prostor, jehož každá část je zaklenuta tzv. českou plac­kou);

    klášter voršilek v Kutné Hoře(1733-1743);

    kostel sv. Josefa v Mirošově(kol. 1740).

    FRANTIŠEK MAXMILIÁN KAŇKA (1674 - 1766): významný představitel klasicizujícího směru české vrcholně barokní architektury, spolupracovník architektů Giovanni Santiniho a Giovanni Battisty Alliprandiho, jejichž některé stavby dokončoval. Pracoval pro přední české šlechtické rody (např. Černíny, Valdštejny) a v menší míře i pro řeholní řády, zejména jezuity a augustiniány. Vr­cholu své velmi plodné tvůrčí dráhy dosáhl ve 20. a 30. létech 18. století (v roce 1723 byl jmenován „císařských architektem“), kdy se stal nejžádanějším a také nejdražším architektem,  jenž své pro­jekty realizoval jen zcela výjimečně.

    Kaňkovu architekturu charakterizuje zejména silné zploštění architektonických článkůi de­korativních prvků a odstupňování hmot jednotlivých částí stavby vrcholící v jejím centru. Tím již Kaňka předznamenává rokoko, stejně tak jako zvýšeným důrazem na dokonalé umělecké zpraco­vání exteriérů i interiérů stavby.

    Hlavní díla:

    dostavba jezuitské koleje Klementina na Starém Městě v Praze(vedle křídel druhé­ho a třetího nádvoří, postavených v letech 1714-1715 a 1721-1723, astronomické věže(1721-1726) a Zrcadlové kaple(1724), je Kaňkovým hlavním dílem v komplexu Klementina kostel sv. Klimenta z let 1711-1715, jedna z nejlepších sakrálních staveb české předdientzenhoferovské architektury. Jednoduše komponovaná stavba vyniká především uměleckou hodnotou a slohovou čistotou vý­zdoby interiéru a vnitřního zařízení, na níž se mimo jiných významných umělců podílel i Matyáš Bernard Braunse svojí dílnou);

    úpravy Černínského paláce na Loretánském náměstí v Praze (1718-1720; zatímco první fáze výstavby paláce probíhala ještě v režii cizích umělců, na dokončovacích pracích  (přede­vším v interiérech) zde pracovali pod Kaňkovým vedením již nejvýznamnější pražští umělci; např. výzdobu stropu Kaňkova hlavníhoschodiště(s námětem Pádu Gigantů) provedl freskařVáclav Vavři­nec Reiner a(již nezachovanou) sochařskou výzdobu vestibulu, zábradlí a schodišťových výklenků realizovalMatyáš Bernard Braun);

    přestavba universitní koleje Karolina na Starém Městě v Praze (1718; jedinými po­zůstatky středověké architektury, které zůstaly na průčelí po Kaňkově přestavbě, jsou arkády zá­padního rizalitu aarkýřová kaple, která patří k vynikajícím dílům gotického stavitelství doby  Karla IV.);

    přestavba konventu a kostela sv. Kateřiny v Praze na Karlově(1718-1730; 1737- 1741);

    zámek v Jemništi (1717-1725; pro Trautmannsdorfy);

    přestavba loveckého zámku v Hoříně (1713-1720; pro Černíny).

    Další díla:

    zámek ve Vinoři (1719-1724; pro Černíny);

    zámek v Liběchově (kol. 1730; pro Pachty z Rájová);

    zámek v Loučni (od r. 1704; pro Valdštejny);

    památník polního maršála hraběte Leopolda Šlika v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Praž­ském hradě (1723; památník, jehož návrh zde vychází ze stylu barokně-klasicistních náhrob­ků římských kostelů, zdobí vynikající sochy provedenéMatyášem Bernardem Braunem a jeho dílnou);

    budova tzv. nové prelatury a úpravy kostela P. Marie a sv. Karla Velikého kláš­tera augustiniánů v Praze na Karlově(1716-1724; 1733-1738 a 1757).

    Barokní gotika:  užívání gotického tvarosloví v české vrcholně barokní architektuře vycházelo jednak    z dobového historismu nejstarších řeholních řádů (cisterciáků, benediktinů, premonstrátů), které ná­vazností na středověké formy vyjadřovaly povědomí kontinuity se svými tradicemi, jednak z dlouhé tradice trvání gotického slohu v českých zemích a jeho konstruktivních podobností se slohem radi­kálního baroka. Vedle nejvýznamnějšího představitele barokní gotikyGiovanni Santiniho (1677- 1723), tvořil výjimečně v tomto stylu iFrantišek Maxmilián Kaňka, jehož některá díla (např. klášterní kostel Narození P. Marie v Roudnici nad Labem z r.1725-1750)byla mylně připiso­vánaOttavio Broggiovi (1670-1742).

    GIOVANNI SANTINI ( 1677 - 1723):  vl. jm. Jan Blažej Santin-Eichel (též Aichel, Aychel aj.); český architekt italského původu, jeden z nejvýznamnějších architektů středoevropského radikálního ba­roka a tvůrce originálního stylu barokní gotiky. Byl vnukem italského kameníka usazeného v Praze, kde také samostatně projektoval i realizoval stavby hlavně pro potřeby významných církevních řádů a v menší míře i české šlechty.

    Santiniho tvorbu charakterizuje především mimořádnáobrazotvornost projevující se v široké vari­abilitě tvarů, snaha o originální řešení každé stavby, dynamismus půdorysů i stěn, kontrasty   objemů hmot a v neposlední řadě isymbolické obsahy tvarů, které vkládal nejčastěji docentrálně kom­ponovaných půdorysů či kleneb staveb (např. půdorys poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou je vkomponován do svatojánské pěticípé hvězdy).

     

    Díla ve stylu barokní gotiky:

    přestavba cisterciáckého kostela P. Marie v Sedlci u Kutné Hory (1700-1707);

    přestavba hřbitovního kostela Všech svatých v Sedlci u Kutné Hory (1708-1712); přestavba premonstrátského kostela Narození P. Marie v Želivu (1713-1720);

    přestavba benediktinského kostela P. Marie v Kladrubech (1712-1726; zřejmě nejvý­znamnější Santiniho dílo ve stylu barokní gotiky vyniká mnoha osobitými tvarovými a konstrukč­ními prvky, z nichž k nejzajímavějším patříklenba hvězdového a síťového typu,opěrný systém,řešenízápadního průčelí,věž nad křížením lodí a trojlistýzávěr symbolizující mariánskou lilii);

    poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou (1719-1726; sakrální symbolika půdorysu, tvořeného pěti ovály vkreslenými do pěticípé hvězdy, připomíná světcovu mučednickou korunu s pěti hvězdami, které podle legendy pluly okolo jeho hlavy, když byl svržen do Vltavy).

    Další barokní stavby:

    poutní místo v Mariánském Týnci(1720-1751);

    projekt poutního kostela Narození P. Marie ve Křtinách (1713-1771);

    projekt zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou (1721-1723; zámek, který Santini navrhl na objednávku Františka Kinského, vyniká nejenom neobvyklou dispozicí s vál­covým středem a třemi radiálně napojenými hranoly, ale i mimořádně krásnými interiéry, na nichž se zřejmě podílel iFrantišek Maxmilián Kaňka, který řídil realizaci celé stavby);

    Morzinský palác na Malé Straně v Praze (1713-1714);

    úpravy zámku v Rychnově nad Kněžnou (1722-1727);

    kaple sv. Anny Samotřetí v Panenských Břežanech (1705-1707; stavba na půdorysu rovnostranného trojúhelníku s okosenými hranami, který je symbolickým vyjádřením trojgenerační posloupnosti sv. Anny, její dcery P. Marie a Mariina syna Ježíše, zřejmě vychází z obdobného tvaru římských kaplí Francesca Borrominiho);

    kaple Jména P. Marie v Mladoticích (1708-1710; stavba na centrálně řešeném půdorysu, jehož tvar připomíná šesticípou mariánskou hvězdu).

    Pražské paláce:

    Šternbernský palác na Hradčanském náměstí(1698-1707;Domenico Martinelli,Gio- vanni Battista Alliprandi);

    Kaiserštejnský palác (zv.UPezoldů) na Malé Straně(1700; Giovanni Battista Alli­prandi);

    Martinický palác na Hradčanech(1702;Bartolomeo Scotti);

    palác Hrzánů z Harasova na Starém Městě(1702;Giovanni Battista Alliprandi);

    Lobkovický palác na Malé Straně(1703-1707;Giovanni Battista Alliprandi);

    Clam-Gallasův palác na Starém Městě  (1713-1719;  Johann Bernhard Fischer von Er-

    lach);

    palác maltézského velkopřevora na Malé Straně(1726-1738;Bartolomeo Scotti);

    Hartigovský (Senftenberský) palác na Malé Straně(1.čtvrtina 18. stol.; František Maxmilián Kaňka(dokončení stavby));

    Vrtbovský (Thurn-Taxisovský) palác na Malé Straně(kol. 1730).

     

    Zámky: kromě sezónních loveckých zámečků zůstávají (tak jako v renesanci) zámky sídlem šlechty na venkovských panstvích. Renesanční čtyřkřídlou dispozici nyní vystřídalatrojkřídlá (podkovovitá) dispozice francouzského typu s čestným dvorem, přičemž ostatní hospodářská stavení jsou z estetických i hygienických důvodů umístěna odděleně. Ve složitém půdorysu řady specializova­ných místností (salónky, budoáry, kaple, obrazárna, knihovna, jídelna, divadlo atd.) zaujímá přední místo první patro(piano nobile) s ústřednímrepresentačním sálem spojeným s balkonem, případ­ně pak vnějším schodištěm s parkem.

    Na honosné barokní sídlo přestavěli původně hrad veVranově nad Dyjí zničený za třice­tileté války jeho noví majitelé pánové z Althannu; na místě hradního paláce zde vznikl trojkřídlý zámek s přilehlýmSálem předků,jehož projekt vypracoval proslulý rakouský architektJohann Bernhard Fischer von Erlach.

    Do barokní podoby nechal Dominik Ondřej Kounic přebudovatSlavkov u Brna podle projektuDomenica Martinelliho, jenž v rámci přestavby zámku naplánoval i rozsáhlou (ale zdale­ka neuskutečněnou) přestavbu celého města. Výzdoba budovy postavené do roku 1752 se následně protáhla až do roku 1769.

    Několikrát zpustošený a vypálený zámek vMiloticích nechal znovu vybudovat Karel Anto­nín Serenyi v letech 1722-1725; podle projektuDomenica Martinelliho zde byly postupně realizo­vány všechny typické objekty patřící k architektonickému programu barokního zámku, včetně so­chařské výzdoby hlavní přístupové cesty a parkových úprav.

    Jan Adam z rodu Questenberků nechal původně renesanční zámek vJaroměřicích nad Rokytnou přestavět v rozsáhlý a monumentální zámecký komplex (dokončený roku 1737 a toho času největší v Evropě), jehož součástí je (také přestavěný)kostel sv. Markéty. Mezi mnoha vyni­kajícími umělci, kteří se podíleli na vnějších a vnitřních úpravách budov, byl nejproslulejšíJohann Lucas von Hildebrandt, jehož dílem je fasáda zámku z roku 1718.

    Původně renesanční zámek vDuchcově byl přestavěn v letech 1675-1685 podle plánůJea­na Baptisty Matheye do podoby trojkřídlé budovy kolem čestného dvora a později (1707) ještě rozšířen o dvě boční křídla. Nástropní malbahlavního sálu (zobrazující „Jindřicha z Valdštejna přivádějícího Přemyslu Otakaru II. svých čtyřiadvacet synů“), jehož úpravu objednal Jan Josef z Valdštejna, pochází odVáclava Vavřince Reinera.

    K rozsáhlé přestavběarcibiskupského zámku v Kroměříži zničeného třicetiletou vál­kou došlo roku 1686 za biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu, jenž zde zároveň položil zá­klady k proslulésbírce obrazů, v níž se nacházejí i díla takových mistrů, jakými byli Tizian, Lucas Cranach, Paolo Veronese, Jan Brueghel st., Anthonis van Dyck aj.

    Nové sídlo rodu Petřvaldů vzniklo v 90. letech 17.století vBuchlovicích podle plánuDo­menica Martinelliho; zatímco tzv.dolní zámek měl funkci obytnou a representační,horní zámek (zv. Flora), propojený s dolním zámkem terasou, sloužil jako hospodářská budova. Celý komplex tak představ uje jednu z nejčistších ukázek architektury typuitalské barokní vily, jejíž krásu umoc­ňuje harmonicky dotvořené prostředí rozsáhlého parku.

    Zámek vLednici budovali Lichtenštejnové od počátku 17.století, především pak Karel Eu- sebius Lichtenštejn, jemuž se podařilo získat pro různé úpravy interiérů a exteriérů zámku řadu vý­znamných umělců, mimo jinéDomenica Martinelliho pro úpravy průčelí aJohanna Bernharda Fischera von Erlach pro plány zámecké jízdárny a stájí.

    Zámek vPloskovicíchbyl postaven v letech 1720-1725 jako letní sídlo Anny Marie Fran­tišky, vévodkyně toskánské, podle projektuKiliána Ignáce Dientzenhofera.

    Pro stavbu nového cisterciáckého konventu zničeného třicetiletou válkou (dnes zámku) na Zbraslavi(1709-1732) vypracoval projektGiovanni Santinia její dokončení řídilFrantišek Maxmilián Kaňka.Základ rozsáhlého komplexu (s kostelem, hospodářskými budovami a pivova­rem) zde tvoří trojkřídlá budova konventu (nyní výstavní sály Národní galerie) s čestným dvorem   a salou terrenou upravenou jako hlavní vchod do celého areálu.

    Města: formy monumentální církevní a světské architektury se promítají do podoby měšťanských do­mů, veřejných budov, věží a štítů i do tvarů menší městské architektury, jako například kašen, slou­pů, památníků, božích muk, kaplí, bran apod. Nedílnou součástí městských exteriérů jsoukamenné sochy,které se umísťují na portály vchodů, zdi, rampy a mosty, na kašny a morové, mariánské či svatojánské sloupy, a dotvářejí tak barokní městské panoráma.

    Míru barokizace českých a moravských měst určovalo mj. i to, jak dalece byla zasažena ná­sledky třicetileté války a téměř pravidelně propukajících požárů, které mnohde dokázaly zničit vět­šinu městského jádra. Výraznější projevy barokizace města lze sledovat například vLitoměři­cích,sídelním městě katolického biskupství (od r. 1655), kde zvláště v 18.století probíhala inten­zívní stavební činnost za účasti vynikajících stavitelů italského původu otceGiuliaa synaOttavia Broggiů,vHradci Královém(několikrát dobytém a zpustošeném během třicetileté války), kde podobně jako v Litoměřicích působilo hned několik významných architektů (mezi jinýmiCarlo Lurago, Pavel Ignác BayeraGiovanni Santini),vLiberci,kde došlo k rozsáhlejší výstavbě      jak v 17., tak i v 18. století díky rozvoji soukenictví, nebo v areálech náměstí a přilehlých ulicČes­kých BudějovicaChebu.

    Zvláštní postavení mezi barokně utvářenými městy máLysá nad Labem,jejíž dokonalou přestavbu (v rámci obnovy zámku kol. roku 1700) a rozsáhlou barokní výzdobu (včetně okolí) množstvím kaplí, pousteven a soch provedl hraběFrantišek Antonín Spork.

    Pozdní baroko a rokoko (1740 - 1780):  ve 2. polovině 18. století přechází pozdní baroko v dekorativní rokoko,jehož podobu v české architektuře (na rozdíl od Francie nebo Bavorska) určovala ornamentální výzdoba fasád ainteriérů,nikoliv zásadní proměna celkové dispozice staveb. K nejvýznamnějším představitelům rokokové architektury se u nás řadíAnselmo Lurago (1701- 1765), Jan Josef Wirch (1732-1787)a vzhledem k charakteru své pozdní tvorby iKilián Ignác Dientzen-hofer.

    Souběžně s rokokem pronikal do Čech i francouzský klasicismus, který zde navazoval na tra­dici českého baroka a přetvářel se ve specifickou podobu nastupujícíhoneoklasicismu,jehož nej- ty­pičtějším projevem jsou palácové stavbyNicolo Paccassiho (1716-1790)a jeho žákaIgnáce Ne­pomuka Palliardiho (1737-1824).

    ANSELMO MARTINO LURAGO (1701 - 1765): stavitel italského původu působící v Čechách; vý­znamný člen rozvětvené rodiny Luragů pocházející z oblasti jezera Como v severní Itálii. Začínal jako pevnostní architekt u Bartolomea Scottiho, později se stal spolupracovníkem (a zetěm) Kiliána Ignáce Dientzenhofera, po němž také dokončoval některé jeho stavby.

     

    Hlavní díla:

    zvonice chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze(1755);

    palác Golz-Kinských na Staroměstském náměstí v Praze(1755-1765; jednu z nej- krásnějších pražských rokokových staveb postavil Lurago podle starších plánů Kiliána Ignáce     Dientzenhofera pro hraběte Jana Arnošta Golze);

    projekt úpravy zámecké kaple sv. Jana Nepomuckého v Hoříně(1742);

    palác Sylva-Tarouccy na Novém Městě v Praze(1743-1751; společné dílo Anselma Lu- raga a Kiliána Ignáce Dientzenhofera).

    Další díla:

    kostel sv. Václava ve Vysoké u Mělníka(1752-1753);

    přestavba tzv. tereziánského křídla Pražského hradu(od r. 1753; jako dvorní architekt vedl Lurago přestavby Pražského hradu podle projektůNicolo Paccassihoaž do své smrti, kdy jeho funkci převzalAntonín Haffenecker).

    Stavby rokoka:

    průčelí Arcibiskupského palácev Praze na Hradčanech(1764-1765; Jan Josef Wirch);

    Kaunický palác na Malé Straně v Praze(1773-1775;Antonín Schmidt);

    Bretfeldský palác na Malé Straně v Praze(po r.1765;Jan Josef Wirch);

    zámek v Nových Hradech u Vysokého Mýta(1774-1778;Josef Jäger);

    zámek v Měšicích(1767-1775; 1780-1790;Antonín Haffenecker);

    kostel Nanebevzetí P. Marie ve Slatinách(1761-1763);

    divadlo a zahradní pavilón Bellarie zámku v Českém Krumlově(1766-1767; 1755- 1757).

    Stavby neoklasicismu:

    zámek v Dobříši(1745-1765;Giovanni Nicolo Servandoni,Jules Robert de Cotte;součástí zámku jezahrada francouzského typus oranžérií a sochařskou výzdobou z dílnyIgnáce Platze- ra);

    budova Stavovského (Nosticovského) divadla na Starém Městě v Praze(1781- 1783;Antonín Haffenecker);

    průčelí klášterní knihovny v Praze na Strahově(1782-1785;Ignác Palliardi).

    Selské baroko: formy monumentální chrámové a zámecké architektury pronikaly také do lidové archi­tektury, především jakozdobné prvkyštítů, bran, ostění oken apod. Barokní i klasicistní tvarosloví  zde bylo užíváno značně neústrojně, často v neobvyklých kombinacích, kompozičních seskupeních a polo­hách, přesto však s citem pro harmonickou vyváženost a malebnou působivost celku.  Selské baroko tak představuje zcela specifický typ lidové architektury, která se vyvíjela převážně v jižních Čechách od doby vlády Josefa II. (1780-1790) do druhé poloviny 19. století a jejíž nejkrásnější příklady lze zejména spatřit v oblastech Soběslavských a Zbudovských Blat, na Písecku, Táborsku, Vodňansku, Třeboňsku a Českobudějovicku.

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.