Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Francie

Stránka naposledy upravena 11:56, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    FRANCIE:   jedno z prvních sochařských děl vyznačujících se pohybem a neklidným povrchem hmoty representovala socha Zuřivého Rolanda (1831; Musée du Louvre, Paříž) Jeana-Bernarda du Seigneur (1808-1866) vystavená na pařížském Salonu v roce 1831.

     

    Vedle méně významného Jamese Pradiera (1790-1852), jenž se stal známým hlavně smyslnými akty mytologických postav, representují francouzské romantické sochařství čtyři velcí umělci:

    §  François Rude (1784-1855), jenž dokázal ve svých monumentálních skulpturách sloučit velkolepost klasicismu s expresivitou romantismu a živostí realismu;

    §  David d’Angers (1788-1856), jenž se proslavil svými více než pětisty medailony slavných osobností (např. Goetha, Paganiniho nebo Huga) odlévanými v letech 1814-1854 do bronzu;

    §  Antoine Louis Barye (1795-1875), jako tvůrce expresívních plastik zvířat, v jejichž zápasech se snažil vyjádřit sílu i krutost přírody;

    §  Auguste Préault (1809-1879), autor lyrických reliéfů, jehož nejromantičtějšími díly jsou basreliéfy Ofélie(1876; Musée des Beaux Arts, Marseille) a Vraždění(1854; Musée des Beaux-Arts, Chartres).

     

    FRANÇOIS RUDE (1784 – 1855):   přední sochař francouzského romantismu, žák klasicisty Pierre Cartelliera. Vzhledem ke svému školení začínal tvořit v duchu klasicismu (v roce 1812 získal Římskou cenu za antikizující plastiku, kterou později zničil), ale po návratu z Bruselu, kam byl vypovězen jako Napoleonův stoupenec, vytvořil sochu Malého neapolského rybáře hrajícího si se želvou(1831-1833; Musée du Louvre, Paříž), kterou získal uznávané postavení mezi romantiky.

    Hlavní díla:

    vysoký reliéf Odchod dobrovolníků roku 1792 (La Marseillaise) (1833-1836; východní strana Vítězného oblouku na náměstí l’Étoile v Paříži. Ve svém nejlepším díle, jehož historickým námětem jsou marseilleští dobrovolníci odcházející do Paříže, aby zde pomohli bránit revoluční svobody, spojuje Rude všechny tři hlavní umělecké proudy 19. století – klasicismus, romantismus a realismus – v jeden velkolepý výraz. Vzhledem k architektuře památníku zde sice vychází z klasické formy, tj. alegorie a antikizující heroizace oslavného výjevu, kterou však oživuje pohybovou expresivitou a téměř naturalistickou propracovaností nahých těl bojovníků včetně všech jejich předmětných doplňků);

    Maršál Ney (1852-1853; bronz; avenue de l’Observatoire, Paříž);

    Napoleon probouzející se k nesmrtelnosti (1845-1847; bronzový pomník; Fixin-lès-Dijon).

     

    ANTOINE LOUIS BARYE (1795 – 1875):   malíř a tvůrcebronzových plastik zvířat; vedle Françoise Ruda hlavní představitel francouzského sochařského romantismu. Začínal tvořit jako malíř (spolu s Eugénem Delacroixem chodil malovat do Jardin des Plantes), ale brzy svůj zájem o přírodu a zvířata realizoval také v plastice. Vytvářel hlavně menší skupiny divokých zvířat, která studoval ve volné přírodě nebo v zoologické zahradě, přičemž se snažil vyjádřit jejich sílu, krásu pohybu i krutost v divokých zápasech.

    Významná díla: (příklady)

    Tygr požírající krokodýla (1831; bronz; Musée du Louvre, Paříž);

    Lev zakousnutý do hada (1832; bronz; Musée du Louvre, Paříž);

    Théseus zápasící s Mínótaurem (1846-1848; bronz; Musée du Louvre, Paříž);

    Zápas Lapitha s kentaurem (1850; bronz; Musée du Louvre, Paříž).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.