Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Belgie

Stránka naposledy upravena 13:31, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    BELGIE:   Belgie, jako jedna ze zakladatelských zemí secese a symbolismu, přijímala podněty zejména z okruhu francouzské literární dekadence representované spisovatelem vlámského původu Jorisem Karlem Huysmansem a básníky Charlesem Baudelairem, Paulem Verlainem a dalšími tzv. „prokletými básníky“ nebo Stéphanem Mallarméem, který pořádal pravidelná (úterní) setkání symbolistů a stoupenců dekadence ve svém pařížském ateliéru a k jehož návštěvníkům zde patřili i někteří belgičtí umělci; z malířů např. Félicien Rops (1833-1898).

    Důležitou základnou belgického symbolismu byl bruselský časopis L’art moderne, jehož zakladateli se v roce 1881 stala dvojice právníků Octave Maus a Edmond Picard spolu se symbolistním básníkem Emilem Verhaerenem. Tatáž trojice založila o dva roky později i skupinu Les Vingt (Dvacet; tj. dvaceti malířů, sochařů a designérů), jejíž význam spočíval nejenom v tom, že se stala representantkou soudobého symbolismu a antiakademické avantgardní estetiky, ale i v organizovaní každoročních výstav s mezinárodní účastí (1883-1893), kdy k dvaceti vystavujícím členům skupiny bylo přizváno dalších dvacet umělců z různých evropských zemí.

    Vedle méně známých členů skupiny, jakými byli Théo (Théophile) van Rysselberghe (1862-1926), Jean Delville (1867-1953)nebo Henry de Groux (1966-1930), patřili k jejím nejvý-znamnějším členům a zároveň zakladatelům  James Ensor (1860-1949), jeden z hlavních předchůdců expresionismu,a Fernand Khnopff (1858-1921).

     

    FÉLICIEN ROPS (1833 – 1898):   malíř, kreslíř, ilustrátor a grafik; významný člen avantgardní skupiny Les Vingt. Vedle ilustrátorské činnosti pro řadu symbolistních autorů, mj. i pro J. A. Barbeye d’Aurevilly a svého přítele Charlese Baudelaira, se zabýval hlavně grafickými tisky s erotickou        ( např. Pokušení svatého Antonína; 1878,  heliogravura, Cabinet des Estampes Bibliothèque royale Albert Ier, Brusel),satanistickou (např. Satan rozsévající zlo nebo Oběť; 1882, měkký kryt, Musée royal de Mariemont, Mariemont, Belgie) a mortuální tématikou.

     

    FERNAND KHNOPFF (1858 – 1921):   malíř, sochař, grafik a teoretik umění; nejvýznamnější belgický symbolista, člen skupiny Les Vingt. Po studiích v Bruselu se dále vzdělával v Paříži, kde na něho zapůsobila díla Gustava Moreaua, anglických preraffaelistů (s nimiž se později osobně seznámil v Anglii) a Edwarda Burne-Jonese. Podobně jako tito umělci se, kromě portrétů a krajin, zabýval tématikou ženy jako démonické, andělské či erotické bytosti, často v podobě chiméry, sfingy nebo andělsky éterické krasavice. K secesnímu tvarosloví pak přispěl zejména svou knižní grafikou, ilustracemi, ex libris, kresbami i designérskou činností, např. při navrhování svého domu a interiéru svého ateliéru.

    Významná díla:

    Portrét Marguerite Khnopffové (1887; olej na plátně; soukromá sbírka);

    Vzpomínky (Lawn Tennis) (1889; pastel na papíře naklíženém na plátně; 127 x 200 cm; Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, Brusel. Podobně jako Edward Burne-Jones v obraze Venušino zrcadlo nebo Everett Millais v obraze Podzimní listí, využívá i Fernand Khnopff ve svých Vzpomínkách skupinu několika autonomních ženských postav (zde v podání sedmi podob malířovy sestry Margueritty), jejichž postoj či kompoziční rámec má symbolický obsah, k vyjádření skrytých význa-mů. Ke ztvárnění abstraktního tématu vzpomínání na uplynulý život i nostalgie, kterou toto vzpo-mínání vyvolává, použil malíř kompozice postav v kruhu, jenž je zde symbolem životního cyklu. Z celkem sedmi ženských figur, které jsou vlastně identické, připadá hlavní role třem: postavě v bílých šatech symbolizující narození, postavě v černých šatech jako symbolu smrti a postavě obrá-cené k divákovi zády, která, jako jediná činná, se zde na svůj život jakoby rozpomíná);

    Sám sobě zamykám dveře (I look my door upon myself) (1891; olej na plátně; 72 x 140 cm; Bayerische Staatsgemäldesammlungen, Neue Pinakothek, Mnichov);

    Sfinga (Laskání nebo Umění) (1896; olej na plátně; 50,5 x 151 cm; Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, Brusel. Jeden z výkladů Khnopffova nejznámějšího díla, kterým se spolu s dal-šími obrazy účastnil inaugurační výstavy Vídeňské secese v roce 1898, vidí v objímající se dvojici mladíka (zřejmě v podobě samotného malíře)a leopardí ženy-sfingy(zřejmě v podobě malířovy sestry Margue-ritty)symbolický motiv umělce, jehož na cestu umění povolává múza);

    Spící Medúza (1896; pastel na papíře; soukromá sbírka);

    Most ve Fossetu (1897; olej na plátně; soukromá sbírka);

    Opuštěné město (1904; uhel, černá tužka a pastel na papíře; Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, Brusel);

    Mary von Stuck na červeném křesle (1916; olej na plátně; soukromá sbírka).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.