Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Realismus

Stránka naposledy upravena 11:57, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Oproti sochařství, které bylo závislé na vkusu objednavatelů a podléhalo akademické tradici, se v 19. století intenzívněji vyvíjelo malířství, jež rychleji reagovalo na nové impulzy a změny společenského klimatu. Realismus, jenž se začal prosazovat v malířství během 40. let, měl své počátky již v romantismu, nicméně se začal odlišovat tím, že nabýval nových dominantních hodnot,  k jakým

    mj. patřila objektivita  bez  jakékoliv idealizace,  bezprostřednost  a  aktuální přítomnost zobrazeného výjevu. Rozhodující úlohu zde (tak jako v romantismu) sehrála krajinomalba, kterou inspirovali angličtí krajináři a rozvíjeli spolu s Camille Corotem barbizonští mistři a italští veristé, a zakladatelská osobnost Gustava Courbeta.

     

    Realismus v krajinomalbě:   hlavní přínos průkopníků realismu v krajinomalbě, především Théodora Rousseaua a krajinářů barbizonské školy, spočíval v tom, že se programově zřekli všech dosavadních forem podání přírody, tj. především:

    §  klasicizujícího typu komponované krajiny s antickými prvky a figurální stafáží,

    §  pitoreskního a narativního typu krajiny připomínajícího divadelní scénu s mnoha popisnými detaily

    §  nebo náladové (lyrické) krajiny s umělou scenérií vypočítanou na cit.

     

    Naopak se věnovali reálně existující krajině, kterou analyzovali z hlediska typu, struktury, geo-logického složení či reliéfu, jakož i z hlediska světelných kvalit a způsobu utváření prostoru. Vše pak spojovali v umělecky působivý celek, který lze nazvat  „realistický portrét krajiny“. Tito umělci tak spíše krásno v přírodě objevovali, než by je, jako romantici, vytvářeli ve své umělecké představivosti.

     

    Specifické formy realismu v malířství:

    §  historický realismus:   oblibu historických obrazů, typickou  pro celé 19. století (podobně, jako pomníků v sochařství), vyvolávala potřeba výzdoby oficiálních budov obrazy historických událostí, podpora oficiálních institucí v podobě vlád, výtvarných akademií a porot Salónů, a v neposlední řadě i rozvoj fotografie konkurující malbě věrohodností detailu;

    §  žánrový realismus:   v době realismu vstupují do žánrového malířství, kromě některých romantických témat, i nová sociální témata, jež nejenom zobrazují život prostých lidí, ale snaží se prostřednictvím obrazu vychovávat diváka, politicky na něho působit a zároveň objevovat novou estetiku všednosti;

    §  realismus v akademismu:   spolu s geniálním talentem pro malování měl Gustave Courbet  i talent své umění a svůj názor prosadit a rozvinout ve velké podmanivé dílo. Stal se tak, více než kterýkoliv jiný malíř své doby, vzorem napodobování pro malíře nastupující po roce 1860. Podobně i další průkopníci realismu z roku 1848 – Honoré Daumier se svými proletáři a Jean François Millet se svými venkovany – měli své epigony mezi akademiky (i zvučných jmen), jejichž umění však zůstávalo na úrovni popisnosti a větší nebo menší řemeslné zručnosti.

     

    Význam a vliv realismu:   i když realismus nepředstavoval ve světovém kontextu jednotnou školu, jeho universální přínos spočíval jednak v přerušení dosavadní akademické tradice s pevně danými náměty, konvenční idealizací a konzervativní estetikou, jednak v přípravě nových možností malířského umění. Zcela bezprostředně tak navázali na postuláty realismu nejenom impresionisté, ale i další směry ve 20. století, například expresionismus, neorealismus nebo fotorealismus, jejichž základním požadavkem (převzatým právě z realismu) byla bezprostřední reflexe života v dané přítomnosti

     

    Aktuální obsah:

     

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.