Obsah
Žádné titulkyHlavním posláním České národní banky (ČNB) je udržení cenové stability, tj. nízké a stabilní inflace. Toto své poslání ČNB naplňuje v režimu cílování inflace, kdy se snaží udržet inflaci blízko svého 2% cíle. Mohou však nastat situace, kdy ČNB toleruje odchýlení inflace od cíle nebo kdy je toto odchýlení dokonce jejím záměrem.
Existují dobré důvody, proč v určitých situacích krátkodobě upustit od striktního plnění cíle a nesnažit se dotlačit inflaci do cíle za každou cenu. Prvním důvodem je již v předchozích dílech zmiňované zpoždění, se kterým se opatření centrální banky projevují v inflaci. Proto ČNB neusiluje o plnění inflačního cíle neustále, v každém měsíci, ale především v tzv. horizontu měnové politiky. Ten je stanoven jako období v budoucnosti vzdálené rok až rok a půl od daného měnověpolitického jednání bankovní rady. Pokud by horizont měnové politiky byl blíže současnosti, například období za jeden měsíc, ČNB by musela agresivně reagovat na výkyvy v inflaci tak, aby hned v následujícím měsíci byla inflace v cíli, což by buď nebylo proveditelné vůbec nebo by se neobešlo bez mimořádně negativních dopadů do reálné ekonomiky.
Druhým důvodem je, že se ČNB snaží o „vyhlazování“ úrokových sazeb – na přicházející šoky, zejména pak ty vnější, reaguje změnami sazeb postupně. Toto vyhlazování přispívá k lepší předvídatelnosti měnové politiky. Pokud by ČNB sazby nevyhlazovala, měnila by sazby mnohem častěji a agresivněji. To by vedlo ke zvýšení kolísavosti úrokových sazeb na peněžním trhu, snížené schopnosti odhadovat budoucí vývoj sazeb a ke snížení srozumitelnosti a věrohodnosti měnové politiky ČNB.
Posledním důvodem je snaha centrální banky nereagovat na jednorázové cenové šoky, které mnohdy nemají tržní ekonomické důvody. Například pokud vláda zvýší nepřímé daně a inflace jednorázově vzroste, nebylo by rozumné, kdyby centrální banka zpřísňovala měnovou politiku a snažila se nárůst daně vyrovnat poklesem cen očištěných o vliv daní. Jednorázové šoky do inflace, které nemají tržní opodstatnění, jsou jako jednorázové chápány většinou aktérů na trhu, a nevytvářejí tak tlaky na dlouhodobější růst cen a inflačních očekávání. ČNB ve svém rozhodování o nastavení sazeb standardně odhlíží od prvotních cenových dopadů změn nepřímých daní, tj. uplatňuje na ně tzv. výjimku z plnění inflačního cíle. Inflace očištěná o tyto dopady změn nepřímých daní je proto nazývána měnověpolitická inflace. Na nepřímé dopady změn daní do vývoje cen a inflačních očekávání pak měnová politika ČNB reaguje standardně.
Výše popsané důvody ospravedlňují pouze krátkodobé, nikoliv však dlouhodobé odchýlení inflace od cíle ČNB. V dlouhém období vyprchají účinky současných vnějších šoků a konkrétní budoucí šoky lze s předstihem předpokládat jen zřídka. Proto je měnová politika v delším období zaměřena na dosažení inflačního cíle, čímž zůstává zachována jeho věrohodnost.
Věrohodnost měnové politiky ČNB je výrazně podpořena i tím, že čtvrtletní Zpráva o inflaci pravidelně přináší podrobnou analýzu toho, zda došlo k naplnění inflačního cíle a jaké byly důvody pro případné odchýlení skutečné inflace od cíle. ČNB také nepravidelně vyhodnocuje plnění inflačních cílů v delším časovém období, naposledy při příležitosti desetiletého výročí cílování inflace.
Výše popsaný pružný přístup k dosahování inflačního cíle je nazýván flexibilní cílování inflace. Pokud by se centrální banka snažila o dosažení inflačního cíle za každých okolností, jednalo by se o tzv. striktní cílování inflace. Ve skutečnosti však žádná banka na světě nepřistupuje ke svému inflačnímu cíli striktně, ale více či méně pružně.
Jan Filáček
Česká národní banka
- Klíčová slova
- Co sem odkazuje
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |