Přidat do kolekce              hodnotil 1 uživatel

15. Měnová politika při nulových úrokových sazbách

Stránka naposledy upravena 09:15, 5 Srp 2014 uživatelem Kamila Kulhavá?
    Obsah
    Žádné titulky

    Hlavním nástrojem centrální banky jsou obvykle úrokové sazby. Může však nastat situace, kdy tento nástroj ztrácí svoji účinnost. Tato chvíle nastává, když se úrokové sazby centrální banky dostanou k nulové hranici. Je-li tehdy potřeba dalšího uvolnění měnové politiky, např. kvůli přetrvávajícím deflačním tlakům, musí centrální banka využít jiných nástrojů, které má k dispozici. Způsobů, jak uvolnit měnovou politiku v takové situaci, je více. Jaký z nich centrální banka zvolí, záleží především na charakteristikách dané ekonomiky. Centrální banka hledá přirozeně takový nástroj, který bude co nejvíce efektivní k dosažení jejích cílů.

    Klasickým příkladem uvolnění měnové politiky skrze jiné nástroje než úrokové sazby je tzv. kvantitativní uvolňování. Laicky řečeno, jde o nákup cenných papírů centrální bankou na finančním trhu. Tím dochází k nárůstu množství peněz v ekonomice. Zároveň rostou ceny nakupovaných aktiv, v případě, že se jedná o dluhopisy, dochází k snižování jejich výnosů. Více peněz v ekonomice, nižší úrokové sazby a vyšší ceny aktiv stimulují domácí ekonomiku a přispívají k potřebnému nárůstu cenové hladiny. Obdobou kvantitativního uvolňování je tzv. kvalitativní uvolňování. Při něm však centrální banka nenakupuje více cenných papírů, pouze mění jejich strukturu ve své rozvaze. Centrální banka v tomto režimu nakupuje více riziková a méně likvidní aktiva, a tím snižuje cenu rizika a zvyšuje likviditu těchto trhů. Finanční sektor má možnost převést riziková a méně likvidní aktiva na centrální banku, a tím získat likvidnější a méně rizikové instrumenty pro pokrytí svých potřeb. Tím se zlepšuje kapitálová přiměřenost komerčních bank. Ty pak mohou více investovat a poskytovat více úvěrů. To opět podporuje růst ekonomické aktivity.

    Centrální banka může provádět oba dva typy uvolňování, kvantitativní i kvalitativní, tomu poté říkáme úvěrové uvolňování. Kvantitativního nebo kvalitativního uvolňování využívají například americká, britská nebo evropská centrální banka. Podmínkou pro efektivní fungování obou typů uvolňování je totiž dostatečně velký a likvidní, tedy vyspělý finanční trh. Pro českou ekonomiku není úvěrové uvolňování ideálním nástrojem hned ze dvou důvodů. Česká ekonomika netrpí nedostatkem peněz, naopak je v ní peněz nadbytek. Současně není český finanční trh dostatečně vyspělý. Použití úvěrového uvolňování by tak v českých podmínkách mělo jen velmi omezený a nejistý efekt. Realizace masivního nákupu aktiv centrální bankou by navíc mohla paralyzovat celý finanční trh.

    Mezi další mimořádné nástroje měnové politiky patří například přijetí závazku dlouhodobě nízkých úrokových sazeb nebo verbální či skutečné devizové intervence. Právě tyto nástroje zvolila v situaci nulových úrokových sazeb ČNB. Následující odstavec popisuje ve stručnosti měnovou politiku ČNB po dosažení nulových sazeb na podzim 2012.

    Klíčová úroková sazba ČNB byla snížena na technickou nulu (0,05 %) v listopadu 2012. Současně s tím ČNB přijala závazek držet úrokové sazby na nulové úrovni po delší dobu, dokud nedojde k výraznému nárůstu inflačních tlaků. Již na podzim ČNB avizovala, že v případě potřeby dalšího uvolnění měnové politiky je ČNB připravena začít používat měnový kurz jako nástroj měnové politiky. V souladu s tímto úmyslem ČNB přerušila prodeje výnosů ze svých devizových rezerv.

    Bohužel následný ekonomický vývoj potvrdil obavy ČNB. Ta tak byla nucena přistoupit nejprve k verbálním intervencím a dále na podzim 2013 i k faktickým intervencím na oslabení kurzu. V listopadu 2013 ČNB přijala kurzový závazek intervenovat na devizovém trhu na oslabení kurzu koruny tak, aby udržovala kurz koruny vůči euru poblíž hladiny 27 CZK/EUR (tzn. oslabený řádově o 5–7 % oproti předchozí úrovni).

    Oslabení kurzu koruny je pro Českou republiku, která je malou otevřenou ekonomikou s dlouhodobým přebytkem likvidity v bankovním sektoru, účinnější nástroj k uvolnění měnových podmínek než například výše zmíněné úvěrové uvolňování. Na rozdíl od velkých uzavřených ekonomik, kterými jsou Spojené státy, eurozóna či Velká Británie, se změna kurzu skrze vyšší dovozní ceny velmi rychle a silně promítne do domácí cenové hladiny a ekonomické aktivity. Vlivem nárůstu dovozních cen sice nejprve klesá koupěschopnost domácností, jejich poptávka je však přesměrována k domácímu zboží a službám a podpořena nižšími reálnými úrokovými sazbami v důsledku zvýšených inflačních očekávání. Zároveň slabší kurz podporuje české vývozy, a tím roste konkurenceschopnost a ziskovost podniků a zároveň jejich ochota investovat. Oživení výroby následně přispívá k nárůstu zaměstnanosti a mezd, což zvyšuje v konečném důsledku kupní sílu domácností. Ekonomika jako celek se vrací na růstovou trajektorii, inflace se dostatečně vzdaluje od nebezpečných deflačních vod a centrální banka se může vrátit k úrokovým sazbám jako standardnímu nástroji měnové politiky.

    Více informací k použití kurzu jako nástroje měnové politiky lze nalézt v publikaci ČNB Kurz jako nástroj měnové politiky.

    Kamila Kulhavá
    Česká národní banka

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.