Přidat do kolekce              hodnotilo 5 uživatelů

12. Devizové rezervy a devizové intervence

Stránka naposledy upravena 09:07, 5 Srp 2014 uživatelem Kamila Kulhavá?
    Obsah
    Žádné titulky

    Devizové rezervy jsou pro centrální banky jednou z hlavních položek aktiv. Rezervy v zahraniční měně slouží jako pojistka pro zajištění vnějších potřeb státu v nepříznivých situacích. Kromě toho je lze využívat jako nástroj k ovlivňování kurzu v rámci provádění měnové politiky. Centrální banky, fixující kurz domácí měny k měně zahraniční, průběžně používají devizové rezervy tak, aby vyrovnávaly nesoulad mezi poptávkou a nabídkou po domácí měně, který vzniká při fixním kurzu. V ekonomikách s plovoucím kurzem se tento nesoulad samovolně vyrovnává změnou ceny dané měny na trhu, tedy změnou kurzu. Některé centrální banky však i při plovoucím kurzu občas intervenují na devizovém trhu, například aby zabránily nadměrným kurzovým výkyvům, jež by mohly ohrozit cenovou stabilitu, konkurenceschopnost ekonomiky či finanční stabilitu. Tento režim se pak nazývá řízený plovoucí kurz.

    Česká národní banka (ČNB) pracuje od května 1997 v režimu řízeného plovoucího kurzu, k intervencím se však uchyluje jen výjimečně. Důvodem je to, že v režimu cílování inflace využívá přednostně jako svůj hlavní nástroj měnové politiky změny úrokových sazeb. Specifickým okamžikem pro použití devizových intervencí (ať již verbálních nebo faktických) je situace, kdy úrokové sazby centrální banky dosáhnou nulové úrovně, přičemž ekonomický vývoj vyžaduje další uvolnění měnové politiky. Taková chvíle nastala v České republice na konci roku 2013. V případě malé otevřené ekonomiky s přebytkem likvidity jsou devizové intervence vedoucí k oslabení kurzu vhodným nástrojem pro potřebné uvolnění měnové politiky.

    V situaci liberalizovaných kapitálových toků je schopnost centrální banky intervencemi ovlivnit kurz domácí měny asymetrická. Centrální banky mají z definice prakticky neomezený prostor při intervencích ve směru oslabení vlastní měny, naopak ve směru proti jejímu znehodnocení určuje intervenční sílu centrální banky poměr jejích devizových rezerv k objemu devizových obchodů. V případě ČNB byla většina devizových rezerv získána nejprve udržováním fixního kurzu v prostředí silného přílivu kapitálu v 90. letech, poté intervencemi proti nadměrnému posilování koruny a odkupem privatizačních příjmů státu a v listopadu 2013 intervencemi na oslabení kurzu při nulových úrokových sazbách.

    Devizové rezervy neleží v ČNB ladem, ale jsou investovány na zahraničních trzích. Při správě devizových rezerv ČNB usiluje o dosažení maximálního možného výnosu při dodržení přísných požadavků na bezpečnost a likviditu. Devizové rezervy jsou rozloženy mezi více měn – v případě ČNB je největší část devizových rezerv uložena v eurech, menší část pak v amerických dolarech. Rezervy jsou umisťovány do bezpečných aktiv, jakými jsou vládní dluhopisy, pokladniční poukázky či jinak zajištěné cenné papíry. Část rezerv je investována do akcií, resp. do akciových indexů. Akciové trhy se obvykle vyvíjejí jinak (často opačně) než trhy dluhopisů a díky této investici má ČNB stabilnější výnosy ze svých devizových rezerv.

    Devizové rezervy jsou součástí bilance ČNB a jejich korunová hodnota závisí na kurzovém vývoji. Pokud kurz koruny posílí, sníží se tím korunová hodnota devizových rezerv, a ČNB tak vzniká kurzová ztráta. Pokud kurz koruny naopak oslabí, korunová hodnota vzroste a ČNB vzniká kurzový zisk. Zisk či ztráta plynoucí pro ČNB z držby devizových rezerv však nemá vliv na její rozhodování v oblasti měnové politiky a její schopnost dosahovat cílů měnové politiky.

    Nominální kurz koruny má dlouhodobě tendenci spíše posilovat. Důvodem je, že postupně dochází k přibližování domácí ekonomické úrovně a následně i cenové hladiny k hodnotám běžným ve vyspělých zemích. V naší ekonomice je přitom udržována srovnatelně nízká inflace jako např. v eurozóně či v USA, a potom přirozené cenové přibližování probíhá spíše skrze posilování nominálního měnového kurzu vůči euru či dolaru. ČNB tak z držby devizových rezerv realizuje spíše ztráty nežli zisky. Kurzová ztráta je tak nákladem snahy ČNB udržet cenovou stabilitu.

    Kurzové ztráty se z velké části podepsaly na vysoké celkové kumulované ztrátě ČNB. Tato ztráta však neznamená pro český stát žádné finanční zatížení, neboť bude uhrazena z budoucích zisků ČNB. Zatímco posilování koruny postupně vyprchává s tím, jak se výkonnost české ekonomiky přibližuje eurozóně, výnosy z neúročených závazků ČNB v podobě oběživa (tzv. ražebné) budou spíše narůstat. Tyto výnosy budou ČNB plynout i v případě, že v budoucnu Česká republika přijme euro. Je tedy pouze otázkou času, kdy kumulovaná ztráta bude uhrazena výnosy z ražebného.
     
    Jan Filáček a Kamila Kulhavá
    Česká národní banka

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.