hodnotilo 32 uživatelů

Jarní básničky

Stránka naposledy upravena 15:04, 9 Pro 2012 uživatelem Pavlína Hublová

     

    Obsah stránky:

    Slunce

    Vyšlo slunce, zasvítilo, (chůze)

    na nebi se otočilo, (ruce v bok, otáčení)

    každá kytka maličká (podřepy)

    radost má ze sluníčka. (ruce v bok a otáčení)

    Ke slunci se naklání, (úklony stranou ve vzpažení)

    listy z hlíny vyhání.

    Ahoj jaro

    Sluníčko už pěkně rozehřálo led a sníh

    sněženka nám z trávy mává, ptáčci zpívaj ve větvích.

    vyjdeme si na procházku, na hřišti si budem hrát,

    z písku hrady postavíme, ahoj jaro, pojď si hrát!

    Přišlo jaro

    Přišlo jaro se sluníčkem,

    zem otvírá zlatým klíčkem.

    Všechno se raduje, zpívá a notuje, jaro vítá.

    První roste sněženka, malá bílá květinka.

    Druhý zase petrklíček, nese s sebou zlatý klíček.

    Fialinka voňavá hezkou vůni rozdává.

    Pampeliška střapatá, celá je jak ze zlata. 

    Brouček

    Probudil se malý brouček na stráni,
    probudil se ze zimního dřímání.
    Rozhlíží se, jestli jaro přichází,
    a jestli mu ještě něco neschází.
    Schází, schází broučku více sluníčka,
    aby mohla rozkvést každá kytička,
    aby bylo zase slyšet zpívání,
    na zahradě nebo v lese, na stráni. 

    Trávo, trávo - (Fr. Hrubín )

    Trávo trávo, jak jsi sladká
    pro kůzlátka, pro housátka
    a co šťávy pro včeličky
    přichystaly jetelíčky!

    Kdo je mladý, ten si zpívá
    a těm starším copak zbývá?
    Přidat se k těm písním taky,
    zahnat všelijaké mraky.

    Semikráska

    Máte radost, sedmikrásky
    že už není náledí,
    housátka nám svými hlásky,
    všechno o vás povědí.

    Konvalinka

    V lese v trávě spinká,
    bílá konvalinka.
    Zvonečky má, nezazvoní,
    ale za to krásně voní.

    Pomlázka

    V nůši malý zajíček
    nesl kopu vajíček
    potkala ho včela,
    jedno po něm chtěla.
    Dávala mu za to
    pampeliščí zlato
    přidávala hned
    jabloňový med.
    Zajíci se zdálo
    tohle všechno málo,
    vajíčka si vzal,
    a šel zase dál.

    Slunečnice

    Velikánská květina k obloze se vypíná.

    Hned od rána každý den, otáčí se za sluncem.

    Její černá semínka, sype ptáčkům maminka.

    +++

    Táta včera na venku, našel první sněženku.

    Vedle petrklíč, zima už je pryč.

    +++

    Vozilo se na jaře, tralalala,

    slunce v zlatém kočáře, tralalalala.
    Kampak jedeš sluníčko, tralalala,

    za tři hory Ančičko, tralalalala.
    Přivezu ti zlatý klíč, tralalala,

    jmenuje se Petrklíč, tralalala, trala, tralalala.

    Uvíjíme věneček ze všech našich kytiček (dětiček),

    uvijeme do věnečku, kvítek, lístek i větvičku,

     jaké jméno máš? ……. Tak pojď mezi nás.

    +++

    Kde se vzaly, tu se vzaly,

    pampelišky v trávníčku,

    ke sluníčku obracejí

    svojí zlatou hlavičku.
    Kde se vzali, tu se vzali

    motýlkové, včeličky,

    přiletěli, zulíbali

    pampeliškám hlavičky.

    +++

    Na větvičce kukla

    a ta kukla pukla,

    vyletěl z ní v širý svět,

    motýl krásný jako květ.

    První letěl bělásek,

    druhý letěl modrásek

     a poslední žluťásek.

    Za chviličku, za chvilku,

    to vám bylo motýlků.

    +++

    Co to tady leží v trávě?

    Narodil se brouček právě.

    A jak leží, umíní si,

    že do nebe vyletí si.

    Letí vzhůru, ještě, ještě,

    srazila ho kapka deště.

    +++

    Jarní brána zelená se,

    jarní brána otvírá se.

    Kudy ty, tudy já,

    brána už se otvírá.

    +++

    Koleda, koleda jarní trávo,

    ať je tady všechno zdrávo,

    koleda, koleda travičko,

    vyskoč aspoň maličko,

    a pak ještě výš,

    udělej nám skrýš,

     pro zajíčka, pro vajíčka

    i pro toho koledníčka,

    který pokoj nedá

    a vajíčka hledá, a říká při tom……

    +++

    Hody, hody doprovody,

    dejte vejce malovaný,

    nedáte-li malovaný,

    dejte aspoň bílý,

    slepička vám za to snese jiný.

    +++

    Travička zelená,

    to je moje potěšení,

    travička zelená,

    to je moje peřina,

    jak si smyslím, na ni sednu,

    jak si smyslím, na ni lehnu,

    travička zelená to je moje peřina.

    +++

    Vlaštovičky, vlaštovičky

    povídalky, švitořičky,

    už k nám z dálky jaro nesou,

    na domov se celé třesou.

    +++

    Každá babička stará

    je veselejší z jara,

    vezme svoji berličku,

    sedne si na sluníčku.

     

    Svlékejte kožíšek babičko milá,

    skřivánek v oblacích vesele zpívá,

    sluníčko zahřívá pole i sady,

    broučci se vyspali, jaro je tady.

    DEŠŤOVÉ KAPIČKY

    Dešťové kapičky dostaly nožičky,

    běhaly po plechu, tropily neplechu.

    Vzbudily Janičku, zaspala chviličku.

    Do školy běžela, celá se zmáčela,

    A kdo měl deštníček, zmokl jen krapíček.

    Slunce se zjevilo, kapičky vypilo.

    SEDMIKRÁSKA

    Když sluníčko vychází,

    Sedmikráska vstává.

    Načeše si obočí,

    na motýlky mává.

    Když sluníčko zapadá,

    Sedmikráska chřadne,

    ke spánku se ukládá do postýlky chladné.

    (Dřepneme si, spojíme ruce před sebou a zvedáme se do stoje.

    Střídavě pravou a levou rukou před obličejem,

    jako češeme obočí.

    Stojíme, ruce spojené před sebou, klesáme do

    dřepu, pak je střídavě přikládáme k pravé a levé

    tváři jako když spinkáme.)

    Jaro

    Bumtarata na vrata,

    máme čtyry koťata.

    Jedno černé, druhé bílé,

    třetí žluté, rozpustilé.

    A to čtvrté strakaté,

    po mamince okaté.

    +++

    Udělám si píšťaličku z vrbového proutí,

    zapískám si na kukačku, na vlaštovku v černém fráčku,

    aby se už navrátily z předaleké pouti.

    +++

    Prší, prší jen to zvoní,

    kraj se v dešti ztrácí,

    ztichl cvrček pod jabloní, v polích mlčí ptáci.

    Kapky prší z mokrých stromů,

    na cestách je bláto,

    ale nám se nechce domů,

    nestojí to za to.

    Za chvíli zas píseň ptáčků

    zazní nad střechami

    a sluníčko po palouku

    rozběhne se s námi.

    +++

    Kopretiny, kopretiny,

    když vás vidím kvést,

    myslím si, že do lučiny

    padl oblak hvězd.

    Kopretiny, kopretiny,

    když spatřím váš třpyt,

    rozběhnu se do lučiny

    léto pozdravit.

    Březnové pozdravení

    Dobrý den, řekne sněženka
    za tenkou okenicí sněhu.
    Dobrý den, řekne potůček
    a vyrazí ven z břehu.
    Pak stébla trávy zelené
    napřímí se a vstanou
    a sníh se kamsi avytratí
    s tichounkým Na shlednou...

    Černá vrána

    Krákorala černá vrána, krákala na havrana:
    "Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane?

    Ťukám, ťukám zobákem, abych probudila zem.
    Ťukám, ťukám do sněhu, bez jídla a noclehu."

    Ťukej, ťukej, milá vráno,
    jaro přijde - možná ráno.

    Jarní psaní

    Už nám na zelené stráni
    píše jaro první psaní
    slova skládá z pampelišek
    podbělů a sasanek,
    sluníčko mu z modrých dálek
    nakukuje do stránek.
    Usmívá se, vidí v nich
    háčky z křídel motýlích
    čárky žížal, tečky včel
    na kterých se třpytí pel …
    Ani vítr nelení,
    hned se pouští do čtení,
    a najednou hvízdne přísně:
    “I když píšeš krasopisně,
    co ty kaňky, kde se vzaly?“

    Jaro vzdychlo a jen píplo:
    Krtci mi je udělali!“

    Jarní říkadlo

    Zimo, zimo, táhni pryč
    nebo na tě vezmu bič!
    Odtáhnu tě za pačesy
    za ty hory,
    za ty lesy,
    až se vrátím nazpátek,
    svleču zimní kabátek.

    +++

    To je něco pro ještěrku!

    V trávě, u hromádky štěrku

    na slunci se vyhřívat,

    pampeliškou povídat.

    Pampeliško, pampeliško,

    sluníčko mi hřeje bříško,

    hřeje bříško, hřeje záda,

    a to já mám tuze ráda –

    od hlavy až k ocásku.

    Viďte, pane bělásku!

    +++

    zahradě na hrušce sedává kos,

    má černý kabátek a žlutý nos.

    Na našem komíně sedává čáp.

    klape si zobákem, klap, klapy, klap.

    +++

    Už sněhu se tu nedaří,

    jde březen rovnou do zahrad.

    Housátek zlaté předjaří,

    proč pro radost si nezahrát?

     

    Na trubku zatrub, trubači,

    do jara s modrou oblohou!

    Když tvoje píseň nestačí,

    ptáci ti zpívat pomohou.

    +++

    Jdi, hráči, spěchej pro flétnu,

    nečekej, dětem, stromům hraj,

    třeba tu píseň o květnu.

    Když duben přišel, přijde i máj.

    +++

    Máj, máj, máj,

    na housličky hraj.

    Každý ptáček hnízdo staví,

    černý, modrý, popelavý,

    hraj, hraj, hraj,

    je jich plný kraj.

     

                   Hej, hej, hej,

                   hřej, sluníčko, hřej!

                   Mušky budou tancovati,

                   komár bude k tomu hráti,

                   hej, hej, hej,

                   roháč vedle něj.

     

    Brum, brum, brum,

    to je shon a šum.

    Kdo má nerad hudbu muší,

    ať si zacpe obě uši.

    Brum, brum, brum,

    ať si zavře dům.

     

                   Čik, čik, čik,

                   co to za povyk?

                   To ta vlaštovička milá

                   s jarem se k nám navrátila.

                   Čik, čik, čik,

                   vrabci strhli křik.

     

    Tluk, tluk, tluk,

    slyš křepelku z luk!

    Na noc k lesu letí vrána,

    písnička je dozpívána,

    tluk, tluk, tluk,

    a už ani muk!

    +++

    Vlaštovičko švitořivá,

    co hrdélko tvoje zpívá

    zvučně den co den?

    Ráno budíš modlitbičkou,

    večer ukládáš písničkou

    svoje děti v sen.

    +++

    Můj zlatej holoubku,

    kdybys měl chaloupku,

    já bych v ní sedávala,

    písničky zpívávala.

     

    Holuběnko bledá,

    holúbek tě hledá

    po horách, po lesích,

    holuběnko, kde jsi?

    +++

    Byla jedna kukla

    a ta kukla pukla.

    Vyletěl z ní v jarní svět

    motýl krásný jako květ.

    Potkala ho včelička

    udivená celičká.

    „Ach, co ty jsi za stvoření?

    Vždyť jsi jako kytička.

    Motýlek jí ale řek´:

    „Což některá z kytiček

    lítá, lítá jen se kmitá?

    Já jsem přece motýlek!“

    +++

    Sázím buky mezi jedle,

    jeden sem a druhý vedle.

    Sázel jsem už včera,

    sázím také dnes.

    Budu-li tak pilný zítra,

    vysázím tu les!

    +++

    Cupy, cupy, nožky, nohy,

    naše kozička má rohy.

    Trky, trky, takhle trká,

    stále do něčeho strká.

    Cupy, cupy, chrupy, chrupy,

    když se pase u chalupy.

    +++

    Zajíčku, bratříčku,

    natáhni uši,

    povystrč bradičku.

    Teď ti to sluší!

    Zahýbej ušima,

    ukaž nám zuby,

    náš malý zajíček

    pěkně to umí!

    +++

    J. V. Sládek

    Zakukala žežulička z doubravy:

    „Přišlo jaro, kdo je se mnou pozdraví?

    Přišlo, jak by z nebe spadlo, samý květ,

    pospěšte si, chcete-li je uvidět!“

    „My bychom je pozdravili, ale jak?

    My kukati neumíme jako pták.

    Ale přec se půjdem na ně podívat;

    nekukáme, můžem mu však zazpívat.“

    Lukešová

    SVĚTLUŠKY V LISTÍ

    Ticho svítí:

    -Ach ach ach,

    sem se smí jen po špičkách!

    Sem a tam a zas a zase

    lucernička rozžíhá se.

    A když si ji chytit chci,

    slyším ticho tichoucí:

    Nech je, nech,

    nech je, nech,

    sem se smí jen na křídlech.

    +++

    JAK MIZÍ SNÍH

    Pěšina zvolna prokoukla,

    hartusí na sníh:

    - Taj, už taj!

    A sníh jak bílý hranostaj

    Ocáskem mrskne a je fuč.

    Jen sem tam jukne:

    kuk, kukuč,

    když slunce za ptačího křiku

    výš a výš šplhá po žebříku

    a zem si chválí:

    - Ach ta, ach ta,

      ta čvachtanice krásně čvachtá!

    +++

    Asi proto,

    že jsme na zemi

    a slunce na obloze,

    od rána to ve mně skáče

    po jedné noze,

    nahoru a dolů

     a pořád jen: Skoč!

    Já se raduju

     a nevím proč.

    +++

    Hody hody doprovody, já jsem malý zajíček,
    utíkal jsem podle vody, nesl kopu vajíček.
    Potkala mě koroptvička, chtěla jedno červené,
    že mi dá lán jetelíčka a já řekl: "Ne, ne, ne!"
    Na dvorečku za potokem mám já strýčka králíčka,
    tomu nosím každým rokem malovaná vajíčka.
    Hody hody doprovody, já jsem malý zajíček,
    dojdu-li tam bez nehody, dám mu kopu vajíček.

    Hilarová

    Kdy je jaro:

    Když rozkvetou prvosenky

    a řeka má kabát tenký.

    Když si jíva tiše zpívá

    a světla víc neubývá.

    +++

    Březen je kus neposedy,
    kde jen může, láme ledy.
    Hleďme toho siláka!
    Slunce z mraků vyláká.

    S březnem zelená se vrací,
    s březnem přilétají ptáci
    země probouzí se ze sna,
    po špičkách jde krajem vesna.

    +++

    Když jarní vánek čechrá stráně
    a první kvítí zavoní,
    ptačí zpěv, zazní znenadání,
    rozkvetou větve jabloní,
    pak přišlo jaro.

    To je jisté.
    Čas, sněženek a fialek.
    Nebe je rázem krásně čisté
    a z jara, se nám tají dech.
    +++

    Sluníčko se probudilo
    na oblohu vyskočilo,
    umylo se v ranní rose,
    zamrkalo, protáhlo se.
    +++

     Tráva

    Jan Noha

    Zjara ona první vstává,

    sníh si z hlavy setřepává,

    v létě pod kosou se skloní

    a až k hvězdám sladce voní,

    na podzim, když vítr skučí,

    bere zemi do náručí,

    v zimě v polích, na zahradě,

    peřinu přitáhne k bradě,

    aby zjara první vstala,

    sníh si z hlavy setřepala

    OSTATNÍ

    Pořádná

    1. Srovnat hračky umím hravě,
    všechno pěkně uklidit

    2. Kolem sebe nepořádek
    nebudu už nikdy mít

    Kdo chce půjčit koloběžku,
    panenku či auto, …?

    Půjčím mu je na chviličku
    lakomá já nechci být

    1 + 2 opakujeme

     Ježek a koloběžka

    Viděl jsem pod lesem plakat ježka,
    naříkal velice v mlází,
    prý se mu rozbila koloběžka,
    kolečko jedno mu schází.

    Klokan

    Vida pana klokana,
    jak ho baví kopaná.
    Kopne levou, kopne pravou,
    umí také přihrát hlavou.
    Ví, že nesmí rukama,
    když chce hráti s klukama.

    Sluníčko 

    Volám tě sluníčko volám,
    k dalekým vrškům a horám,
    volám tě přes černé lesy,
    volám tě sluníčko
    kde jsi ?

    Vláček

    Vláček jede,
    vláček houká,
    do kopce se
    zvolna souká.

    Přednosta nám
    salutuje,
    Vláček brzdí,
    zastavuje.

    Čertovská

    Čerti v pekle hospodaří
    mastí karty, buřty vaří,
    a když mají dlouhou chvíli,
    vaří v kotli čertoviny.

    Prší, prší

    Prší, prší jen se leje,
    kdo je doma ten se směje.
    Kdo se schovat nestačí,
    toho kapky umáčí.
    Ten je mokrý ze všech stran,
    vypadá jak hastrman.

    V zahrádce
    1, V zahrádce na hrušce sedává kos,
    má červený kabátek a žlutý nos.

    2, Na našem komíně sedává čáp,
    klapává zobáčkem klapity klap.

     Červená

    Sedmitečné sluníčko
    obletělo jablíčko.
    Tahle barva na mou duši
    kašpárkovi nejvíc sluší.
    Mrkev volá s údivem,
    vždyť červená sluší všem.

    Vrána

    Přiletěla vrána, sedla do trní

    přiletěla druhá, sedla vedle ní

    přiletěla třetí, sedla na špičku

    přiletěla čtvrtá zpívat písničku

    rytmická recitace:

    Vráno, vráno, přileť k nám

    já ti něco nachystám

    trochu hrachu, trochu krup

    vráno, vráno - dupy dup !

    Učíme se chodit v kroužku a reagovat na slovní pokyny:

    Máme doma berana
    můžu dupat do rána

    Máme doma ovci
    můžu dupat jak chci

    Tiše, tiše
    ježek spí
    kdo ho vzbudí,
    toho sní

    Cvičíme a říkáme si

    Stojí velká borovice
    na ní sedí veveřice
    veveřička spolkla šišku
    teď jí šiška tlačí v bříšku
    Houpy houpy, hou
    koníčci jedou,
    tralala, tralala
    koníčci jedou.

    Hučí vítr z hor
    už jede traktor
    tralala, tralala
    už jede traktor.

     
    Zpívejme si, zpívejme

    Zpívejme si, zpívejme
    a mějme se rádi,
    s písničkou je veseleji,
    věřte kamarádi.
    Kdo si zpívá krásu vidí,
    nikomu nic nezávidí,
    proto všichni písničkou
    zaplavme zem celičkou.

     U rybníka

    Na rybníčku u lesa tancovaly žáby,

    do vodičky žbluňkaly, moc se tomu smály.

    Pod hladinou u rybníčka dováděly rybky, měly kurzy plavání, skákaly i šipky.

    Když tu náhle od lesa uslyšely klap klap, strachy se hned schvaly, "pozor je tu čáp".

    Barvy

    Červená je třešeň, stříška,

    rudá polní mák,

    žlutá citron, pampeliška

    černá bručoun mrak.

     

    Oranžová pomeranč, nač si zahrajeme, nač?

    Čáry máry po papíře, zahrajem si na malíře.

     

    Zelená je listí, louka, modrá nebíčko,

    fialová křídla brouka, hnědá kafíčko.

     

    Bílá mléko, papír, mouka, o tom si dávno mňouká

    kotě s kočičkou, kotě s kočičkou.

    Lampion

    Lampionku sviť,
    už je na tě čas.
    Hvězdy vyšly,
    my jsme přišli,
    večer bude náš !

    ● Jedna, dva, tři, čtyři, pět,

    cos to Janku, cos to sněd?

    Brambory pečený byly málo maštěný.

    ● Spadla kapka na panenku,
    umáčela jí sukénku :
    Tralala tralala
    panenka se schovala.

    Proč kapičko na zem padáš?
    Mé panence pokoj nedáš ?
    Tralala tralala:
    Pod deštník se schovala-
    (nápěv jako Prší, prší )

    Ježek v lese

    Ježek čeká v lese vlka,
    že si přijde pro jablka.
    Čeká, čeká, jí a jí,
    už jen dvě mu zbývají.
    Vtom si vzpomněl na oběd.
    Z těch dvou ještě jedno sněd:
    Když vlk přišel dal mu půlku,
    druhou schoval pro Karkulku

    Myška

    Tančila myška, tančila,
    až se jí hlavička točila.
    Sedla si, zdřímla si, ale jen málo,
    poslyště, co se jí zdálo:
    Jak kočka hřbet protahuje
    a sluníčko krásně svítí,
    jak vrabeček poskakuje,
    a všude je plno kvítí
    a všude je plno krásy,
    větřík s vlásky pohrává si.
    A v tom něco uhodilo
    a tu myšku probudilo.

    Jablíčko

    Jablíčko se skutálelo,
    vůbec ho to nebolelo.
    Podívejte, jak se koulí,
    nemá ani jednu bouli,
    kutálí se, kutálí
    to jsme se mu nasmáli.

    Šneček

    Honem za mnou! Šneček něčí pod malinou tady brečí,
    po tvářičkách slzy mydlí - zapomněl, kde mám bydlí:

    Čí jsi šnečku ? „Maminčinej."
    Jak ti říká? „Kluku línej."
    Jak vypadá? „Jako táta, je taková šnekovatá."
    Kampak jsi šel? „Tam a zpátky."
    Odkud lezeš? „Ze zahrádky."
    Jak se do ní dojde? „Pěšky."
    Cos tam viděl? „Čtyři ježky."
    Co ti řekli? „Nebreč, šnečku."
    Co ty? „Já vlez do domečku."

    A zas pláče. A zas brečí! Je moc malý, škoda řečí.
    Po tvářičkách slzy mydlí - nevíte, kde chudák bydlí?

     Přání

    Jednu růži mamince
    za slovíčko lásky
    že mne hladí celý den
    jako větřík klásky

    Jednu růži tátovi
    za to že se stará
    aby celý život můj
    byl jak růže z jara 

    Kočko, kočko kočkatá

    kde máš svoje koťata?
    Pyšně drápky tasila
    a pak zhrurta pravila:
    "To vám říkat nebudu"
    a šla krmit na půdu

    Kočko, kočko kočkatá!
    Co jedla tvá koťata?
    "Měla myšku na zelí
    a teď leží v posteli" 

    Tráva - Oldřich Mikulášek

    Ptal jsem se trávy:
    „Jak je ti, trávo?“
    A ona řekla mi,
    že zeleně.
    Pak zeptal jsem se ještě,
    z čeho tráva roste,
    a ona řekla mi,
    že ze země –
    a že ji živí deště.

    To všechno slyšel jsem
    a zdálo se mi prosté,
    že tráva ráda
    dlouho polehává,
    i když už vítr
    dávno odešel;
    že šumí svoje radosti i žal,
    tesklivá tráva –

    Čekanka - Jan Čarek

    Čekanko, čekanko, jaké máš jméno?
    Čekáš na někoho nebo nečekáš?
    Jsi tak modrá podle nebe
    nebo nebe podle tebe?

    Slunečnice

    Za našimi vrátky
    tam a zase zpátky,
    otáčí se slunečnice.
    Každý den ji na procházku
    vodí slunce na provázku.

    Věnečky - O. Syrovátka

    Větřík hladí naše vlásky, natrháme sedmikrásky.
    Slunko svítí z modré výšky, natrháme pampelišky.
    A když květy natrháme, věnečky z nich uděláme.
    Nejhezčí jsou pro maminky, vpletem do nich konvalinky.

    První sněženka - Milena Lukešová

    Stonek, dva lístky -
    a je venku
    zelená kolíbka
    pro sněženku.
    Ještě je v zavinovačce,
    je docela malá
    a jinak by se polámala.
    Takhle si může klidně spát
    a lehounce se kolíbat.

    Zlatý déšť

    Květen si vyšel podle cest
    v zelené zástěře,
    a v noci zatím zlatý déšť
    napršel na keře.

    Ráno se hned pod jeden keř
    posadil kosáček.
    A keř mu šeptal: "Jen mi věř,
    máš zlatý zobáček."

    Sedmikráska

    Sedmikráska počítá si
    své sedmery jarní krásy:
    první darovala jí duha,
    od hlíny je krása druhá.
    Třetí, když se z jihu vrací,
    nesou pro ni tažní ptáci.
    Čtvrtou, tu má od červánků,
    pátou od teplého vánku.
    V šesté déšť jí lístky smáčí.
    Sedmikrásko, už to stačí?
    Kdepak, ještě slunce chvátá,
    nese sedmou plnou zlata.

    Stromečku

    Stromečku, stromečku
    ať se ti daří
    vážit si tě budou
    mladí i staří
    Smutek a nemoci
    ať se pryč ztratí
    zelená krása
    ať se k nám vrátí.

    Jaro - E.Suderová

    Jaro! Jaro!
    Kde se vzalo?
    V peřinkách se vyspinkalo
    v kalužích se vykoupalo
    větvičkou se učesalo
    dokola se zatočilo -
    - od sněženek všude bílo!

    Z malinkého semínka,

    které v zimě spí,
    roste roste rostlinka.
    Když se probudí,
    protáhne se, protřepá,
    vykukuje do světa.
    Povystrčí hlavičku,
    leze z hlíny ven.
    Ukáže se sluníčku:
    "přeji dobrý den."

    Sněženka - Michal Černík

    Ze sněhu se vyklubala
    na prst malá sněženka.
    Trochu váhá, že je nahá,
    že nastydne její květ,
    ale než se napřímila,
    těch sněženek kvetlo pět

    ZAHRADA

    V té naší zahradě

    prázdných je místeček,

    kde jaká mezera,

    vysázej stromeček.

    By se ti vydařil,

    pěkně jej opatruj.

    Jak stromek poroste,

    takový prospěch tvůj.

    Jabloňka 

    Na zahrádku chodíváme, na stromy se podíváme (chůze)

    Jeden z nich je maličký, jako malé dětičky (dřep)

    Roste, roste s jablíčky (vztyk, otáčení v upažení)

    pro kluky i holčičky (potlesky)

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.